.png)
Eva Krátká: Mohl byste stručně představit hlavní myšlenku EXPO 2015 v Miláně?
Jiří F. Potužník: Motto EXPO 2015 zní Potraviny pro planetu, energie pro život. Česká republika se představí jako země, která zásobuje vodou celou Evropu a vědeckými objevy inspiruje celý svět. Dlužno podotknout, že smyslem Světových výstav bylo bourat hranice na poli průmyslu, vědy a kultury a Itálie se k tomuto odkazu sebevědomě vrací – i my jsme svou účast podmínili tím, že budeme prezentovat reálný potenciál naší země s výrazným investičním přispěním těch, co mohou a chtějí svou práci představit světu. To se podařilo a všem našim partnerům patří můj obdiv a dík. Náš pavilon i expozice jsou plné umění i vědy.
EK: Jak se s tímto tématem vypořádal Český pavilon?
JFP: Dvěma způsoby: tím prvním je samotný pavilon, jehož střízlivá elegance připomínající architekturu funkcionalismu využívá jedinečnou polohu pozemku obklopeného ze dvou stran vodou a doplňuje ji jezerní plochou, která je návštěvníkům přístupná a v níž je jako magnet umístěn i první exponát. Tím druhým je expozice, která prorůstá pavilonem jako jeden organismus, ale má tři zastavení: hi-tech interaktivní biotop bukového lesa Laboratoř ticha, který je společnou vizitkou celé republiky, ve stejném designu provedenou rotační expozici Země příběhů a fantazie, kde se každých čtrnáct dní odehraje jiná výstava krajů či partnerů, a konečně Laboratoř života, která prezentuje formou uměleckých děl současných tvůrců objevy českých a moravských vědců. Celou expozici propojuje kinetická plastika Maxima Velčovského, která připomíná vodopád, ale také svazky nervových či svalových vláken a odkazuje moderním způsobem na tradici českého skla.
EK: Kde zde ve vztahu k použitým moderním technologiím figuruje výtvarné umění a design, které jsou integrální součástí celé instalace?
JFP: Pominu-li organický design Laboratoře ticha a Země příběhů a fantazie, jsou i všechny exponáty Laboratoře života uměleckými díly: nanotechnologie firmy Nafigate čistící vodu bez dalších nároků na energie či infrastrukturu představuje monumentální plastika Lukáše Rittsteina, objev vědců Ústavu experimentální botaniky, kteří rozluštili genetický kód pšenice a dalších plodin, prezentují reliéfy Federica Díaze, na ně navazuje další socha Lukáše Rittsteina symbolizující výjimečně šetrné a přitom účinné vakcíny pro hospodářská a domácí zvířata společnosti Bioveta, nad plastikou se vznáší objekt Jakuba Nepraše, který projekcí v obří buňce líčí, jak si původní léky Ústavu organické chemie a biochemie dokáží poradit s civilizačními chorobami, a stejný autor má na střeše také exponát ukrývající ohrožené živočišní druhy, které zachraňuje a do přírody vrací ZOO Praha. Tuto cestu od molekuly vody přes rostlinné, živočišné a lidské buňky až k té největší, jíž je naše planeta, doplňují dva funkční exponáty firem BLOCK a Regulus, jejichž laboratoře a solární panely ukazují, jak se dá šetřit energie a tím i životní prostředí. Každý z exponátů má svého investora a po EXPO mu bude sloužit dál. To ostatně platí i o pavilonu.
EK: Jak byste představil samostatnou architekturu našeho pavilonu?
JFP: Čisté linie modulární konstrukce připomínající funkcionalismus opticky vyrůstají z vody a otevírají ze všech stran návštěvníkům přátelský interiér a galerijní palác v jednom. Samotná modulární konstrukce přitom díky patentům firmy KOMA umožnila architektům z ateliéru Chybík&Kryštof Associated dalece překročit zažité předsudky o „kontejnerech“, ale zachovat rychlost a nenáročnost stavby i demontáže pavilonu. Konstrukce je přitom z recyklovaných materiálů, nestojí na velkém betonovém lůžku, ale jen na několika subtilních patkách, využívá přirozeného proudění vzduchu pro chlazení interiéru a po EXPO bude rozložena a postavena na novém místě k novému účelu. Takže koho neohromí na první pohled architektura, měla by ho ohromit ekologičnost a udržitelnost stavby.
EK: V čem se podle Vás snoubí celkový dojem pavilonu s odkazem legendárního Bruselského pavilonu z roku 1958?
JFP: Toto je otázka pro architekty či historiky světových výstav – já jako pokorný uživatel mohu jen vyjádřit naději, že střízlivý a přitom stoprocentně funkční pavilon s téměř nulovou ekologickou stopou, který si na nic nehraje, ale nabízí pohodlí návštěvníkům i vystavovatelům, a umělecky výjimečná a přitom esteticky jednotná expozice představující světové objevy našich vědců okouzlí lidi stejně jako naše země – nikoli svou velikostí či agresivitou, ale lehkou elegancí a citlivým vtipem.
Šárka Klimešová / Vzorky hliněné destičky / 2015 / část instalace / 60 × 100 × 10 cm / foto: archiv galerie Go-Green-Art
Eva Krátká, Jiří F. Potužník