.png)
Harun Farocki patří k významným filmovým tvůrcům, za svůj život natočil více než devadesát experimentálních a dokumentárních snímků. „Jelikož nevytvářím nic než videa, výstava mých prací může být poměrně nudná“, napsal v poslední zprávě Michalu Novotnému, kurátorovi umělcovy prozatím nejucelenější přehlídky prací u nás (doprovází je i expozice Paralela I–IV v Goethe-Institutu).
Farocki, rodák z Nového Jičína, zemřel ještě před jejím zahájením 30. 6. 2014. Finální podoba výstavního projektu se tak neplánovaně stala také umělcovou posmrtnou retrospektivou. Konceptuální videa Zbyňka Baladrána, jednoho z nejzajímavějších současných českých umělců, tím tak přece jen zůstala poněkud upozaděna, přesto byly výstavy obou umělců ve Futuře (27. 1. – 22. 3. 2015) koncipovány jako pokračování galerijního cyklu dialogů mezi tvůrci. Právě Farocki byl dialogem s obrazy, s tím, jak obrazy vznikají, a s institucemi, které je vyrábějí, zcela pohlcen. Převládajícím tématem mu zůstala skepse vůči obrazu jako podobizně světa. Umělec se stále znovu táže, zda obrazy skutečnost kopírují, nebo spíš konstruují. A k úvahám o obraze, jazyku a komunikaci současné doby zve do svých videoesejů i hosty (např. filozofa Viléma Flussera). Farocki nabízí divákovi odpověď: filmový tvůrce musí nalezené obrazy dekonstruovat, aby bylo možné se ptát na jejich možnou pravdivost. Filmová obrazová kompozice se pro něj stala synonymem obrazové analýzy s cílem získat poznání. V jeho programu nezahrnuje prostor remytizace, mýtus si obrazy vytvářejí samy. Destruovat jej a zároveň v kritice neurčovat nový, opět jednoznačný způsob čtení – toto zůstává stále úkolem kritického dokumentaristy a filmového esejisty a nakonec i diváka. „Moje filmy jsou vytvářeny v opozici ke kinematografii a k televizi“, prohlásil Farocki v souvislosti se svými Videogramy jedné revoluce . Dovedl však napsat i tradiční film, jako je nyní v kinech běžící snímek Fénix vzniklý podle Farockiho scénáře.
Harun Farocki Schnittstelle , 1995 23:00 min, barevný a černo-bílý film. Projekce ve FUTURA Centrum současného umění, Praha, foto: archiv FUTURA
Pavlína Míčová
