.png)
Katarína Poliačiková je autorka, jejíž tvorba se často pohybuje na pomezí mezi kultivovanou prací s vizuálním materiálem a jeho zasazením do jistě konceptuálního, ale poetickou citlivostí obdařeného rámce. Podstatnou složku její tvorby tvoří dlouhodobý zájem o médium fotografického obrazu a tímto směrem se ubíral i výběr prací na její berlínské výstavě. Přestože by výstavu bylo možné pokládat za účelovou retrospektivní přehlídku řady starších projektů, poměrně rozsáhlé galerijní prostory umožnily autorce rozehrát instalační hru vytvářející z těchto jednotlivých složek většinou velice citlivě sehraný celek, nabízející řadu zajímavých nově definovaných situací. Nalezneme zde jak její fascinaci mimo médium fotografie pro nás neuchopitelnými jevy vesmíru, tak práci s různorodým nalezeným materiálem pocházejícím ze starých publikací či i z rodinného archivu, ale také vlastní snímky krajiny i portréty či experimenty s exponovaným fotografickým papírem. Asi i díky téhle různorodosti tato výstava dokázala mnohé napovědět o základních důvodech zájmu autorky o médium fotografie. Ta zde i přes zjevnou přítomnost řady svých materiálních aspektů a procesů vystupuje především ve své hodnotě stopy vizuální paměti, spojené s pro ni typickou letmou aurou. Zatímco u jednotlivých snímků by se skutečně jednalo o pouhou stopu a u jednotlivých souborů o ilustrace konceptů, v této komplikované síti vztahů obrazů můžeme vycítit i jakýsi nedořečený meziprostor. Vazby mezi snímky rozhodně nejsou narativní či jinak významové, právě naopak, jakékoliv reference tohoto druhu zde chybí. Stejně tak k nim příliš nesedí jejich chápání jakožto archivu, jejich pozice jakožto znaku rozhodně není jednoznačná. Naše vztahování se k autorkou vybrané sestavě obrazů je především sérií vzájemně se křížících impresí naplňujících nás dojmem, že se stále vracíme k tomu samému zdroji. Možná právě někde v této pozici snímku jako záblesku, který nám naznačuje jeho elementární hodnotu spojenou s jistou tajemností, leží i hledání autorky.
Katarína Poliačiková Dawn , 2012-2015, časť diptychu, digitálna tlač, 100 × 150 cm, foto: archív autorky.
Viktor Čech