NOVÁ GALERIE

26. 3. 2016

Nová galerie byla otevřena v říjnu 2014 na pražských Vinohradech. Soustředí se především na současnou českou malbu, zastupuje mimo jiné Martina Mainera, Otto Plachta, Jakuba Špaňhela, Lubomíra Typlta, Adama Štecha, Martina Salajku a další. Cílem této „firmy“, jak galerii nazývá její zakladatelka Nina Hedwic, je obchodní i divácký úspěch a do budoucna také export českých malířů do zahraničí.

 

Markéta Magidová: Co vás vedlo k rozhodnutí zaměřit Novou galerii především na českou malbu?

Nina Hedwic: Směr přirozeně vyplynul z toho, co máme rádi. Baví nás současná malba, galerie sídlí v Česku, zaměřujeme se tedy převážně na české autory. Nicméně občas máme možnost představit i díla autorů slovenských, německých, rozjednané jsou výstavy z Francie a Estonska.

 

MM: Jak nahlížíte na vývoj média malby v posledních deseti letech?

NH: Malbu a výtvarné umění mám ráda odmalička, mám proto radost, pokud obrazy vznikají, pokud umělci mají své ateliéry, ve kterých z čistého plátna realizují své obrazy. Práci galeristky vnímám tak, že bych měla být oporou na této jejich životní cestě, pokorně roky sledovat práci, podporovat ji a být jaksi nablízku.

 

MM: Pořádáte spíše skupinové výstavy, jedná se o koncepční záměr?

NH: Zatím jsme galerijní miminko, které postupně roste, dospívá a hledá vlastní cestu. Vzhledem k poměrně velkým výstavním prostorům (asi 450 m 2 ) se v dramaturgii výstav často uchylujeme ke společným výstavním projektům, a to zvláště u mladších autorů. Matadoři jako Mainer, Císařovský či Typlt zvládnou prostor obsáhnout i sami. Do programu řadíme i větší tematicky laděné společné výstavy.

 

MM: Díla pro nedávnou výstavu AKT 2016 byla vybírána podle jednoduchého klíče – zobrazení nahého lidského těla na obraze. Jako celek přinesla přehlídka mediální i diváckou popularitu. Je to vaším cílem?

NH: Domnívám se, že v této fázi je fajn o Nové galerii „nějak“ dávat vědět. Ráda bych postupně vybudovala publikum, které si Novou galerii oblíbí a bude mít chuť nás pravidelně navštěvovat. Právě společné výstavy, jako byl AKT 2016, jsou jedním ze způsobů, jak naši činnost zviditelnit. Na výstavě AKT 2016 bylo zastoupeno 26 autorů, propojovalo ji krásné téma a to vše způsobilo, že k nám denně chodilo více než 200 lidí. Je to pro nás výborná zpětná vazba, že děláme svoji práci dobře.


MM:
Jak byste zhodnotila uplynulý rok a půl fungování galerie?

NH: Otevření Nové galerie bylo pro mě velkou výzvou. Chtěla jsem se dostat do blízkosti špiček českého výtvarného umění, blížeji s nimi komunikovat a nahlédnout do jejich životů. Zároveň je pro mě galerie „firma“, kterou se snažím prosadit a udržet při životě. Věřím tomu, že pokud člověk v tomto světě dělá něco smysluplného, vše ostatní se nějak „magicky“ spojí. Být galeristkou je velmi tvrdá, fyzicky i psychicky náročná práce, která ale myslím může být životním posláním.

 

MM: Jaké máte plány do budoucna?

NH: Plány do budoucna? Chtěla bych, aby Nová galerie byla nejlepší galerií na světě, to je přeci jasné, ne? (Smích) Reálně – až galerie získá stabilitu v České republice, ráda bych se intenzivně zasadila o prezentaci námi zastupovaných autorů v zahraničí. Pokud vše půjde tak, jak má, měla by být každá výstava doprovázena tištěným katalogem. Ráda bych také postupně začala budovat galerijní sbírku, uvažuji například i o založení zahraniční „pobočky“.

 

Pohled do instalace výstavy AKT 2016 / Nová galerie / Zleva: Lubomír Typlt / Vískání / 2016 / Katarina Janečková Walshe / Proposal / 2014 / Petrov Lyuben / Venuše a orchidej / 2011 / foto: Marcel Rozhoň.

Pohled do instalace výstavy Adama Štecha Žyvot / Nová galerie / zleva: Žlutý autoportrét / 2015 / Autoportrét s nudlí / 2015 / foto: Marcel Rozhoň.

 

Markéta Magidová

Find more stories

Home