Mark Dorf Fotograf Festival, Botanická zahrada / Praha by

by 22. 12. 2016

Fotograf Festival, jehož letošní šestý ročník byl věnován vzájemným vlivům mezi kulturou a přírodou, se tradičně zabývá průnikem fotografie s jinými médii a vstupuje i do prostředí, které pro umění není zcela typické. Tyto jeho rysy velmi dobře vystihovala i prezentace amerického umělce Marka Dorfa, příznačně umístěná v tropickém skleníku botanické zahrady na Albertově.

Dorf zkoumá skrze kombinaci fotografie a digitálních médií post-analogickou zkušenost digitální společnosti a její vztah k našim přírodním počátkům. Ve svých posledních dílech reaguje na společenskou pozici vědy, která je v současnosti považována za univerzální způsob, jakým můžeme zodpovědět všechny své otázky. Tímto náhledem abstrahuje Dorf okolní realitu a aplikuje ji ve své tvorbě.

Návštěvník za sebou v botanické zahradě nechává ruch velkoměsta a pocitově se ocitá v pozemském ráji, ve kterém vnímá přírodu jako pozitivní element. Dorfovy instalace jsou umístěny organicky mezi okolními rostlinami, obě vycházejí shodně z fotografie, ale navazují i na Dorfovu sochařskou zkušenost. V obou případech jsou pod sklem umístěny fotografie rostlin doplněné o betonové kvádry a umělé osvětlení. Tímto způsobem se Dorf snaží diváka upozornit na proměny vnímání přírody a na měnící se vztah člověka k ní. Kdysi krutá a divoká příroda se na obrazech a fotografiích stala idylickým místem. Potažmo i skleník je zde pouhou umělou analogií ke skutečné přírodě, kde je růst rostlin zajišťován umělým osvětlením a přesně odměřeným množstvím vody.

Osobitým jemným způsobem kritizuje Dorf uměle generovanou dichotomii přírody a kultury, která v přetechnizované společnosti dosahuje nebývalých rozměrů. Přírodu dnes vnímáme jako daleko vznešenější, než jak ji vnímali naši předci, neznáme její vnitřní zákonitosti, a právě proto pro nás představuje daleko větší nebezpečí.

 

Barbora Ropková

Mark Dorf Transposition , 2016 pohled do instalace výstavy, Botanická zahrada, Praha 2016 foto: Petra Bajdová.

More stories by

Barbora Ropková