V německém Muzeu Abteiberg, jež spravuje jednu z nejvýznamnějších sbírek umění po roce 1960, právě probíhá výstava Libertine německé malířky Jutty Koether, která nastoupila na uměleckou scénu na počátku 80. let. Její neo-expresivní obrazy se během následujícího desetiletí, kdy se autorka přestěhovala do New Yorku, proměnily v barevná plátna velkých formátů s motivy popkultury, historie umění, literatury a hudby. Její díla pracují v rámci rozlehlých sítí vztahů mezi obrazy v dějinách umění. Například v roce 2009 představila na výstavě Lux Interior v newyorské galerii Reena Spaulings plátno Hot Rod (2009), které jako by představovalo derridovský supplément k dílu Nicolase Poussina, protože reinterpretuje jeho Krajiny s Pýramem a Thisbe z roku 1651. Podobnou strategii rozvinula i na své výstavě Tour de Madame v Museu Brandhorst (2018), kde vytvořila jakousi malířskou odpověď na cyklus Lepanto Cy Twomblyho. Výstava Libertine navazuje na Tour de Madame a hlouběji prozkoumává záhyby a vnitřní vztahy malby konce 20. století. Autorka vytvořila jedinečný site-specific projekt, který problematizuje dobu i místo, jichž je sama součástí: Koether totiž přímo pochází z regionu Severního Porýní-Vestfálska a současně se narodila v době, na kterou se sbírka Musea Abteiberg zaměřuje. Mezi jejími plátny, která téměř levitují na skleněných stěnách protínajících muzeum, najdeme díla Roye Lichtensteina, Allana Kaprowa, Niki de Saint- -Phalle, Daniela Spoerri, Andyho Warhola, Dietera Rotha, Jacquese de la Villeglé či Martina Kippenbergera, tedy autorů zastoupených ve sbírkách muzea a děl selektovaných Juttou Koether na základě osobního vztahu k jejich tvorbě. Zásadní místo pak mají instalace mezi Osmi šedými malbami Gerharda Richtera a Plastic Sealant Paintings Sigmara Polke. Koether tak vstupuje do dialogů, bez kterých by její díla nemohla existovat – sama o sobě, bez minulosti, k níž by se vztahovala, by ztratila svůj význam.
Jutta Koether
10. 12. 2019