Nápad uspořádat retrospektivu, a zvláště pak retrospektivu tak monumentální, aby dokázala pojmout ikonickou postavu Betye Saar, vzbuzuje jisté obavy, nemluvě ani o tendenci některých galerií do přehlídky zahrnout snad všechno kromě kuchyňské linky. Působilo proto obzvláště příjemně nebýt při návštěvě v galerii Roberts & Tilton zavalená hromadou „největších hitů“ Betye Saar, jichž existuje bezpochyby mnoho. Ačkoli zde mnohé z nich uvidíme, předpokládá se spíše divákova obeznámenost s nimi, aby její nové a silné práce měly prostor pro svoje sdělení. Výstava s příhodným názvem Čas červené (Red Time) je site-specific retrospektivní instalací a amalgámem nalezených, vytvořených, vypůjčených a recyklovaných předmětů. Vše je zde pochopitelně červené, což je kompoziční gesto fungující jak doslovně, tak metaforicky. Červená barva je (jakkoli někdy násilným) vizuálním ohlášením změny, transformace, prosperity, života, vitality, radosti a vášnivé lásky. V řeči nebeských těles je pak červená barvou Marta, boha války. Přehlídka je rozčleněna do tří různých kategorií: „Na počátku“ (In the Beginning, 1960–70), „Migrace a transformace“ (Migration and Transformation, 1970–2010) a „Mimo paměť“ (Beyond Memory, 2010–11). V nich se zračí autorčina minulost, současnost i budoucnost a díla jako například nenapodobitelné Muž z Frenologie (The Man From Phrenology, 1965) fungují jako vizuální doklad lidské proměny. A to nejen lidské mysli, ale i celé lidské historie, neboť Saar zde naznačuje, že změna je neodvratná a neustálá, stejně jako vnitřní fungování lidského mozku. Zvláště toto dílo je jemným voláním do zbraně.
Ostatní díla jako Sock It To ’Em (2011) rovněž volají po svobodě a představují posun od tradičních a často stereotypních kulturních norem, jakkoli právě toto dílo využívá mnohem jednoznačněji provokativního přístupu, když vedle sebe klade boxerskou rukavici, hodinky a slánku v podobě „černošské maminky“. Jako by tato malá postavička s rukama v bok a připravená se postavit čemukoli vyzývala celý svět jménem osobní svobody. I hodinky zde naznačují svůj vlastní vývoj a možná i vývoj samotné autorky, která ve svých 85 letech stále usiluje o kulturní uvědomění a osobní autonomii. Svoboda je její životní dílo a je to v pravém slova smyslu nekonečná cesta.
BETYE SAAR, Sock it to ‘Em, 2011, různá média, asambláž, 46 × 23 × 4 cm, se svolením Roberts & Tilton, Los Angeles, foto: archiv galerie.
Eve Wood
