Pražská galerie českého skla, Praha
V září loňského roku získala Zuzana Kubelková ocenění druhým místem v mezinárodní soutěži Stanislav Libenský Award vyhlašované Pražskou galerií českého skla (PGČS). Úspěšné tažení výtvarnice světem skleněných artefaktů potvrzuje i samostatná výstava v prostorách této galerie v Nuslích. Expozice probíhá v rámci Glass Exellence — akce PGČS, která poslední dva roky pravidelně představuje výtvarníky zabývající se sklem.
Mladá autorka, v současné době studentka ateliéru sklo na Univerzitě J. E. Purkyně, se v prostorách bývalého mlýna na sóju představuje tvorbou posledních sedmi let, během nichž se věnovala také malbě, kresbě a asamblážím. Kruciálními položkami výstavy zůstávají skleněné objekty— v nich se ukazuje autorčin talent, řemeslná zručnost, solidní odborné zázemí a snaha o experiment. Jmenovaná pozitiva se týkají zejména tří dominantních směrů dosavadní tvorby Zuzany Kubelkové.
První trasou je Proces deformace, bakalářská práce oceněná v soutěži Stanislav Libenský Award. Autorka vytvořila objekty, které jsou esencí sklářské tvorby — představují okamžik, v němž je žhavá hmota zchlazena a znehybněna. Toto znehybnění vlastní každému předmětu z tavené hmoty je zde předvedeno ve velmi efektní podobě sugestivně evokující zastavení času, zkamenění živlů. Skleněné desky byly v peci destruovány jinými objekty, jejich průnik je zachycen ve vystaveném díle. Autorka na stránkách domovské galerie Kubelka 1 uvádí, že se inspirovala filmovými snímky „slow motion“. Extrémně zpomalené filmové záběry podávají svědectví o jevech, jež jsou celkem běžné, přesto jejich fázované zobrazení působí nadreálně. Podobné je to s Procesem deformace — autorka odhaluje děje odehrávající se při zániku jednoho tvaru a vzniku nového balancujíc na hraně opravdovosti, reality a tajemství. Koncept trojdimenzionálního záběru, zhmotnění neviditelného pomocí přímočarého postupu, činí z Procesu deformace nejzajímavější vystavené dílo.
Další projekt nazvala Zuzana Kubelková Materia Alba. Na první pohled podivná kombinace materiálů (skleněné tabule s lepidlem Herkules) vytváří nečekaně nelibou instalaci. Práce záměrně ignoruje některé přirozeně předpokládané vlastností skla — čistotu a krásu. Objekt je poněkud hnusný, aniž by to znamenalo negativní hodnocení. Metoda poskvrnění skleněných tabulí pomocí sprostého lepidla vytváří iluzi kolapsu a shodně s projektem Proces deformace mírně deformuje naše představy o správných objektech umělecky zpracovaného skla.
V propojování skla s nesourodými hmotami pokračuje výtvarnice i ve třetí vystavené linii své tvorby pojmenované Livor crystallus. Zde nechává skleněné objekty porůstat umělými krystalky (například modrou skalicí). Do třetice používá princip náhodného formování – krystaly si částečně rostou, jak se jim zamane. Podobně jako u projektu Materia Alba však krystalické hrátky nedosahují břitkosti a myšlenkové i formální dokončenosti Procesu deformace. Ledabylost objektů potažených krystalickou hmotou není žádoucí, ale působí spíše jako experiment stojící na začátku projektu.
Výstava Destrukce/Rekonstrukce je přehledem růstu mladého talentu. Přes určitou nevyrovnanost expozice danou možná zbytečným naředěním silných exponátů (zmíněné tři projekty) slabšími, školsky působícími kusy (zejména dvojdimenzionální artefakty) nalezneme v Pražské galerii českého skla podněty hodné přemýšlení, snahu koncepčně podložit řemeslně založená díla a vystoupit ze zúženého profilu odborné řemeslně-umělecké práce. Pro případný silnější účinek výstavy však rozhodně platí, že méně je někdy více.
1 Viz http://galeriekubelka.webnode.cz/news/proces-deformace/ (cit. 10.7.2013)
ZUZANA KUBELKOVÁ, Livor Crystallus, 2013, foukané sklo, modrá skalice, 30 × 12 × 12 cm;
Livor Crystallus, 2013, lepené ploché sklo, modrá skalice, 45 × 40 × 5 cm;
Materia Alba, 2013, lehané ploché sklo, bílá hmota, 40 × 40cm. Foto: archiv autorky.
Anna Lískovcová je teoretička designu.
