Není pochyb o tom, že je čím dál obtížnější stanovit, kdy vlastně začíná a kdy končí pracovní doba. Ze snahy zobrazit to, jak chcete být vnímáni v rámci různých společenských platforem, se stalo samostatné povolání. Tato tematická výstava se věnuje otázce, jak je z časového hlediska definován prostor pro práci. Výchozím bodem je pak konvenční předpoklad, že „práce“ je středobodem činnosti člověka. Tento předpoklad je dohnán do groteskního extrému v díle Tehching Hsieha Jednoletá performance (One Year Performance,1980–1981), v němž umělec po dobu jednoho roku s naprostou přesností označoval hodinu co hodinu kartu v píchačkách, přičemž svou trýznivě repetitivní činnost zároveň zaznamenával na film.ToDuncan Cambell se ve svém filmu Udělej to nové, Johne (Make it New, John, 2009) k pojmu práce vyjadřuje poněkud mazaněji. Slovy autora jde o „parodii amerického mýtu mobility“ (sociální i motorizované), která nestaví pouze na kontrastu vzestupu a pádu slávy ikonického automobilu značky John DeLorean z filmu Návrat do budoucnosti (Back to the Future,1985) s kritickým obdobím v historii severního novozélandského ostrova, ale zaobírá se rovněž různoběžnými nadějemi, ambicemi a vizemi podnikatele a dělníků. Parodie se zde zvrhává do skutečně katastrofického režimu bez nejmenšího náznaku happyendu.
Strategie zaměřené na zaměstnance jsou čím dále nenápadnější, jak ukazuje vícekanálová videoinstalace Marianne Flotron nazvaná prostě Práce (Work, 2011). Prostřednictvím rozhovorů s úředníky holandské pojišťovací společnosti vytváří obraz práce bez jasně definované pracovní doby. V děsivé scéně, v níž se firemní psycholog snaží přemluvit zaměstnankyni, aby se svěřila se svými nejsoukromějšími domácími problémy, vyplouvá na povrch až orwellovský rozměr situace. Tato snaha řešit a zlepšit její pracovní výkonnost ukazuje hrozivou míru zvnitřnění ideologie individuální efektivity a flexibility. Šok se pak dostavuje tehdy, když si uvědomíme obdobné struktury ve vlastním životě, o němž jsme se bláhově domnívali, že je pouze náš.
MARILOU LEMMENS a RICHARD IGBY, Proroci, 2013, detaily, různé techniky. Na objednávku Henie Onstad Kunstsenter, Høvikodden, Norsko. Se svolením autorů
Andreas Schlägel
