Hodnocení výstavy kritikem umění podmiňují různé faktory, nejen jeho osobní preference a vkus, ale i momentální nálada, únava nebo třeba i to, že má zrovna hlad. Všechny subjektivní pocity jsem se snažila eliminovat. Dokonce i nelibý dojem z galerie, když jsem zjistila, že není možné si v klidu prohlédnout katalog, aniž bych si jej musela koupit a odnést domů. Ignorovala jsem i žoviální tón doprovodných textů. Přesto se mi nepodařilo nalézt cestu k tvorbě vystavujícího autora. Pavel Büchler (*1952) vystudoval pražskou VŠUP a v roce 1981 emigroval do Velké Británie, kde žije dodnes. Pedagogicky působil na Glasgow School of Art a nyní učí na Manchester Metropolitan University. Mezi jeho nejslavnější žáky patří Douglas Gordon, který měl v DOXu výstavu zhruba před rokem. Büchlerova tvorba stojí na konceptuálních nohách. Tematizuje především možnosti komunikace, až obsesivně k tomu používá většinou nalezené předměty, texty, obrazy apod., často ale prkenným způsobem, který někdy připomíná školní klauzury: například v performance Hard Love (2006) z Tampere, kdy přeškrtával vepsaná věnování v 19 knihách o Leninovi 19 tužkami od místních umělců rukou naraženou do 19 různých pracovních rukavic ze stavby ve městě. Výstupy konceptuálních projektů také mnohdy zbytečně estetizuje, jako v případě práce Seznam (2003), v níž odesílatelům „osobních“ reklamních dopisů posílal oznámení, že jejich jména byla přidána na jakýsi seznam a potom zase že byla odebrána. Vrcholem výstavy má být instalace Zámek (2005–2010), v níž se z tlampačů linou syntetickými hlasy namluvené úryvky ze stejnojmenného Kafkova románu. Opět je zde ale zbytečně pevně uvázaná konceptuální kazajka: tlampače byly patentovány ve stejném roce, kdy vyšlo první vydání této knihy. Přitom práce s komunikací, česko-anglicko-německou promluvou, by mohla obstát sama za sebe. Abych nebyla nespravedlivá, na výstavě se objevuje řada zajímavých prací, jako jsou dva psací stroje Consul horizontálně přilepené k sobě (Trofej, 2010), deníkový projekt Zahálčivé myšlenky (od 2005), video Odstartování (2006) s raketou, která se nemůže odlepit od Země, nebo soustava starých projektorů Zatmění (2009), vytvářející vizuálně působivou kompozici promítáním prázdného obrazu přes různé druhy kulatých předmětů (od fotbalového míče po skleněnku). I tak mi na výstavě něco chybělo, snad humor či nadhled nebo kurátorsky přísnější výběr.
Pavel Büchler, instalace Zámek, 2005 – 2010, foto: Terezie Nekvindová.
Terezie Nekvindová
