Pavel Korbička – Deflection by Tereza Záchová

Nedávno jsme v brněnském Domě umění měli možnost vidět monumentální světelnou instalaci od Pavla Korbičky s názvem Deflection. Použil na ni pro jeho tvorbu poměrně typické materiály – neonová světla a polykarbonátové poloprůsvitné desky, které zpracovává do minimalistických tvarů spirály, linie či oválu. Podobnou prostorové řešení spirály jsme mohli zažít už v galerii Die Aktualität des Schönen v Liberci v roce 2010 s využitím chladných neonů modré barvy v jednom prostoru. V Domě umění tomu bylo jinak – monumentální světelnou instalaci doplnil autor o kontext členitosti výstavních sálů samotné galerie. Spirálovitý objekt procházel několika místnostmi, a tak se divák mohl soustředit nejen na prožitek pohybu uvnitř spirály, ale také na racionální řešení galerijní dispozice. Korbičkovy světelné prostorové instalace se osvědčily již v umělcových projektech z předešlých let: podobná tělesa autor ukázal již v olomoucké galerii Caesar v roce 2013 či rok nato v Galerii Via Art v Praze nebo v košické Kunsthalle. Repetitivní formu však nevnímám nijak negativně, naopak, těmito souvislostmi nabývá výstava výrazného retrospektivního charakteru. Tím, že je vázána na konkrétní prostor, ale nabývá i zcela nových kvalit a obsahů při percepci prostoru. To, že nás světlo ovlivňuje, víme. To, že ovlivňuje i rozlohu uzavřeného prostoru, leckdo nevědomě vnímá také. Korbička se ale snaží diváka cíleně zmást, aby díky svým smyslům mohl vnímat monumentální objekt v uzavřeném prostoru. Divák pozoruje optické střídání barevného světla za pomoci jeho pohybu, ke kterému dochází v daném tělese. Důležitá pro samotnou výstavu není explicitně vizuální řeč skrze sítnicový vjem, ale vnímání pocitu jako celku skrze svoji tělesnou schránku. Tento obrat k fyzickému pohybu utváří další rozměr Korbičkových uměleckých děl. Vedle dominantních světelných instalací se v expozici nacházejí i subtilnější kresebné neony, které vycházejí z gest tělesného pohybu tanečnice. Pohyb těla ovlivněný danou trajektorií v instalaci je tak určitým záznamem času, který není primárně v dílech patrný – vytváří však důležité uvědomění své vlastní existence ve světě, který je založený na aktívnosti.