Urban Skanzen by Jiří Machalický

Výstava se zabývá aktuálním problémem měst souvisejícím s masovou turistikou. Ta až absurdním způsobem narušuje půvab poznávání zvláštností jednotlivých originálních kultur. Při cestování už dávno nejde o romantické okouzlení exotickými dálkami, ale spíš o zcela nadbytečné přemísťování, jen aby se nějak naplnil čas. Do projektu Urban Skanzen se zapojilo několik umělců, kteří se různým proměnám měst věnují. Jejich jednotlivé instalace na sebe přirozeně navazují. Daniela Baráčková vytvořila ve svém projektu-instalaci zvláštní městský labyrint, ve kterém můžeme až beznadějně bloudit, aniž bychom se dostali k jakémukoliv cíli. Instalace Davida Možného s kufry se zase stala symbolem nájezdů na historická centra měst, jejichž ulice zcela bezohledně v jakoukoliv denní či noční hodinu brázdí kolečka kufrů. Jan Pfeiffer se zamýšlí nad tím, jak se mění atmosféra určitého místa, když ho původní obyvatelé musí pod tíhou nepříznivé situace či událostí opustit. Příběh vztáhl k vlastní rodině žijící po mnoho let v centru města, které jiní v současnosti opouštějí, protože se z něj vytrácejí podmínky pro normální život. Videoinstalace studentů ateliéru intermédií FaVU VUT v Brně, vzniklá pod vedením Pavla Sterce, představuje koncept, jehož podstatou jsou slova sdružující se a směřující k centrálnímu technickému objektu, přeměňujícímu sluneční energii na elektrickou. Britský umělec Daniel Tollady vytvořil v rámci výstavy útulný pokojíček, pro který využil jeden z výstavních prostorů paláce. Návštěvníci sem měli přinášet dárky a nechávat je na kterémkoliv místě. Vznikla tak podivná nostalgická sbírka spojená s tím, co se sice nevrátí, ale co můžeme vyvolat v našich vzpomínkách. Výstava sleduje problém neustálého přemísťování lidí a prolínání kultur, které je v určitém smyslu pozitivní a obohacující a v jiném smyslu přináší nezdravé smazávání původnosti života v místech postupně ztrácejících svou tvář.