Řeč těla Jakub Ra by

by 15. 6. 2019

Náš pohled proplouvá spletí několika mladých lidí. Sledujeme jejich pohyby, aktivitu, pózy, které se neustále mění pod taktovkou cvakající spouště fotoaparátu. Atmosféra graduje spolu s rytmem hudby v pozadí, doprovázená stále naléhavějším tancem performerů. Prostor žižkovské televizní věže, jejich oděv, až fyzická provázanost s technologiemi a zvuková stopa v pozadí, to všechno nese futuristický nádech. Děj se ale může stejně pravděpodobně odehrávat v současnosti, čas je tekutý a ztrácí význam. Všechno, co je podstatné, je tady a teď. Pružné tělo, jehož dech pravidelně rozechvívá nápis zářící na napnuté kůži: IF YOU DO NOT FIT INTO THIS WORLD, IT IS BECAUSE … YOU WERE BORN TO CHANGE IT. Práci umělce, performera, kreativního manažera a LGBTQIA+ aktivisty Jakuba Ra lze ve zkratce charakterizovat jako neutichající fascinaci lidským tělem ve všech jeho podobách a polohách. Vnímá krásu v diverzitě, tělo se stává námětem, médiem, objektivem, skrze který lze přirozeně nahlížet na problematiku identity, gendru, sexuality, intimity a zranitelnosti. Jakub vystudoval obor reklamní fotografie na Střední škole umění a designu, kde se již během studia soustřeďoval zejména na autoportrét a akt. Postupem času začal fotit také práce svých spolužáků z oděvních oborů a hlouběji přemýšlet o konkrétních lidech, které spolu s oděvem zachycuje. Spolupráce s modelkami pro něj ale časem přestala být podnětná a do editorialů postupně coby modelové pronikali lidé z umělcova bezprostředního okolí. Podle svých slov vnímal obsazení nemodelů jako extenzi práce designéra, kterou se prostřednictvím obsazení určitého typu osobnosti v roli modela snažil podpořit. Tato specifická forma empatie dále určovala jeho nejen umělecké směřování. Na Katedře fotografie FAMU pak na své začátky v médiu módní fotografie navázal mimo jiné spoluprací s Jakubem Polankou, jehož přehlídkovou backstage zdokumentoval v projektu Blue Mass. V prostorách Czech Fashion Council pak fotografie propojil se zvukovou instalací, která diváka vtahuje do napjaté a posvátné atmosféry před módní přehlídkou. Oděv autor často využívá také jako jedno z médií, s kterými pracuje, a zároveň jej vnímá jako sdělovací prostředek, kterým neustále komunikujeme své postoje a nálady, jako extenzi těla ve veřejném prostoru. Jeho zájem o textil tak přirozeně vedl k založení oděvní značky Sperm on the Clothes (SOTC). K tvorbě oděvu Jakub nepřistupuje řemeslně a nevytváří vlastní oděvní konstrukce. Prostřednictvím stylingu, recyklace a potisků vznikají nové modely, které často sám využívá v rámci svých performancí.

Jakub Ra, Chrám na myšlenky, manipulovaná fotografie, 2016, foto: archív autora.

Již zmíněný model propojení několika médií je pro tvorbu umělce charakteristický stejně jako potřeba vzájemného propojení s divákem. Jakub otevírá prostřednictvím mnohdy velice intimních a detailních autoportrétů kromě svého osobního prostoru také témata identity, tělesného a duchovního prožívání. Nebojí se zacházet do extrémních poloh a také mimo svou vlastní komfortní zónu. Ve fotografické sérii Medium tak s divákem důvěrně sdílí detailní pohledy na vlastní tělo, ale také jeho skrytá místa. Neustálé nacházení krásy v mnohosti a odlišnosti lidských těl v kombinaci se zkušenostmi s módní scénou Jakub Ra zužitkoval v projektu nonmodelingové agentury New Aliens Agency, kterou založil spolu s Petrem Susan Šagátem a Moninou Nevrlou. Původní koncept trendsettingové agentury se s příchodem Jakuba rozrostl o castingy a komerční zastoupení nonmodelů. New Aliens ale kromě této komerční linie paralelně operuje na komunitní bázi jako platforma pro setkávání lidí, kteří se z různých důvodů necítí komfortně v normalizačních škatulkách většinové společnosti, nebo jednoduše souzní s filozofii a ideami, které komunita New Aliens představuje. Mnoho členů komunity působí jako tanečníci nebo umělci napříč různými médii a svoje aktivity často směřují především na pole performance. Kromě komerční linie tedy komunita New Aliens vytváří také vlastní performativní anebo aktivistické projekty. Skrze své aktivity tak nabízí nejen alternativní pohled mladé generace na různá společenská či politická témata, ale působí také jako jistá forma skupinové podpory většinou mladým lidem, kterým se kvůli jejich jinakosti z různých důvodů nedostává opory ze strany nejbližšího okolí. Podle slov Jakuba jde často o mladé lidi, kteří teprve objevují svou identitu a díky New Aliens zjišťují, že být jiný, mít rozdílné názory a postoje než většina jejich okolí, nemusí být stigmatem, ale naopak devízou. Této formě podpory přikládá komunita velký význam a nebrání se proto kromě zastoupení svých nonmodelů na světových přehlídkách módy jiným komerčním nabídkám a kolaboracím na poli volného umění. Sám Jakub ale stále jasně rozlišuje mezi svojí vlastní tvorbou a aktivitami členů New Aliens, které do svých projektů často angažuje coby performery. Tyto dvě linie plynou paralelně v ideovém souznění a jejich cesty se můžou čas od času protnout ve stejném bodě.

Jakub Ra, Project Alopecia, manipulovaná fotografie, 2016, foto: archív autora.

Důkazem je nedávná dvouměsíční rezidence Jakub Ra X New Aliens v pražské platformě INI Project, kam se Jakub rozhodl New Aliens přizvat a svou rezidenci koncipoval jako sérii veřejných setkání, v rámci kterých komunita prezentovala své dosavadní projekty a výstupy, dávala prostor pracím jednotlivých členů nebo spolu s přizvanými hosty diskutovala na témata jako současný feminismus, pití raw vegan šťáv, kulturní identity a duševních onemocnění. Rezidenci Jakub zakončil prezentací vizuálního manifestu New Aliens Agency. Mezi nejnovější projekty New Aliens patří rozsáhlá performance pro akci YouAllDriveMeCrazy v rámci filmového festivalu v Karlových Varech a také bilanční výstava v galerii 35M2. Žižkovský projekt ve spolupráci s kurátorem Františkem Feketem zachycuje textové, fotografické nebo intermediální výstupy členů New Aliens v průběhu jejího fungování. Sám Jakub Ra pak na začátek září chystá samostatnou výstavu v Jedna Dva Tři Gallery projektu Petrohradská kolektiv.

Jakub Ra, Blue Light, fotografie, 2018, foto: archív autora.
More stories by

Lenore Jurkyová