Jak prozkoumat hloubku pestrobarevné, zranitelné i naštvané queer duše, která musí na denní bázi řešit sílu své pozice ve společnosti, kde je homofobní postoj respektován? Na tuto otázku sebevědomě odpovídá benešovská galerie. Slovenský interdisciplinární umělec, vizuální vypravěč Jan Durina v tomto prostoru komplexně představuje svou tvorbu posledních dvou let. Výstavní prostor pracuje s pěti výstavními sály, z nichž každý má svou specifickou atmosféru. První kroky výstavy nás seznamují s precizností Durinova přístupu k výšivce a textilní tvorbě. V prostoru visí téměř pohádkové kostýmy, které drží tenká chapadla vyrůstající ze stropu. Jsou to relikvie z performancí, které jako by už odehrály své a nyní si v galerii začaly žít vlastním životem. Obšitá bunda ze sekáče má na sobě nejen kusy látek s glitry, ale také ručně vyráběné korálky z hlíny. Pohled na řemeslnou práci mi automaticky spouští myšlenky na stovky strávených hodin při terapeutickém obšívání. Už v první místnosti si také uvědomuju plnou sílu Durinových fotografií. Digitální manipulace obrazu dodává statické fotce s homoerotickým námětem snovou hravost. V další stojím tváří v tvář figuře v životní velikosti. Camp. Leigh Bowery v hrobě s úsměvem přikyvuje, možná tleská s rukama nad hlavou. Oboustranná fotografie s excentrickým alteregem je nemilosrdně zavěšena na ostré řeznické háky. Na stěnách okolo visí kontrastní tušové kresby se slogany z knih a webů zabývajících se OCD. Akceptování nejistoty.
S další místností si poprvé všímám odstínu zemité bordó barvy na stěnách. Propůjčuje výstavě pocit honosnosti tradičních výstavních institucí. Objekt na stěně mě pozoruje velkýma očima, ze kterých tečou vyšívané slzy. Působí přesto velmi klidně a majestátně, možná je to ochránce všech bytostí na planetě, queer superhero. Estetika hraje podstatnou roli, ale nepřebíjí koncept. Těžkost situace na mě dopadá až o pár metrů dál. Dílo vzniklo jako reakce na loňský teroristický útok v Bratislavě. Bílá vintage dýka zabodnutá do srdce nahé figury zarámované ve slovech I was going to be a great person však reprezentuje i pocit většiny queer lidí na Slovensku nebo u nás. Uf. Nasvícení ještě více dramatizuje celou scénu. Myslím na svou úzkost, kterou jsem zažívala, když jsem se o útoku dozvěděla poprvé i na reakce politiků, kteří nejen, že neprojevili lítost, ale dokonce se nestyděli za svůj otevřený výsměch. Poslední výstavní sál nabízí kromě fotografií další kostýmy. Jako by reprezentovaly jednotlivé etapy Durinových těžkých období, weak seasons, které si už vyřešil a zahojen je poté mohl svléknout, aby je jako svou poznamenanou kůži pověsil do prostoru. Kéž by si ji návštěvníci mohli obléknout a tím se vcítit do umělce. Možná by pak pochopili naléhavost aktuální situace, kdy se velké množství queer lidí cítí neustále vytlačováno současnou společností, ve které vyhrávají volby homofobní individua. Výstava v Benešově není percepčně snadným soustem. Jedná se však dle mého názoru o jednu z nejdůležitějších a nejvydařenějších výstav československé queer scény za poslední roky. Jan Durina se před námi metaforicky vysvléká a tím odhaluje také problematiku identity spolu s duševními poruchami, které LGBTQI+ komunitu kvůli utlačování společností často doprovázejí. České a slovenské galerijní instituce by neměly dovolit, aby v queer umělcích, neustále nucených demonstrovat svou vůli měnit společnost na mírumilovný safe space, začala převládat rezignovanost a růst bezmoc. Přála bych si, aby představitelé umělecké queer scény dostali větší prostor a postupně se tak stali přirozenou součástí nejen lokálního výstavního procesu.
