Denisa Štefanigová: Jsi jako obraz, který se neustále mění

V zástavbě nízkých cihlových garáží s ještě původními dřevěnými dveřmi se nachází GAG – Galerie Garáž. Již na první pohled upoutá zrak, vybočuje totiž z místního prostředí průhlednými dveřmi a neutrální šedou fasádou. Díky tomu je možné do galerie nahlížet, i když jdete pouze okolo. Záměrem však je vstoupit. Vidět výstavu zevnitř, a to i přes to, že výstava Štefanigové prostupuje téměř až za vytyčené hranice garáže. Kovové dveře s plexisklovou transparentní výplní jsou totiž opatřeny autorskou kresbou, která vynikne až po setmění. Subtilní prostor galerie s původními prvky, patřícími k vybavení garáže, autorka zakomponovala do své instalace. Naplno využila nejen všechny stěny, ale i strop a podlahu. Vstupovat sem je jako procházet bránou a nechat se obklopit všeobjímající instalací, jejímž centrálním bodem je dvojice obrazů. Působící jako oltář, který znázorňuje bohy emocí. Autorka je však popisuje i jako rodiče, kteří dodávají stabilitu celému prostoru, s čímž musím souhlasit. Tyto obrazy jsou z početnějšího cyklu děl, které zde nejsou vystaveny, byť celoplošná instalace čítá přes dvacet maleb a kreseb různých formátů i podkladů. Instalace je doplněna o malbu na podlaze, která sama o sobě je poměrně výrazná a má tendenci stoupat vzhůru, tedy dostat se i na stěny. Ty však mají vlastní příběh. Site-specific kresby jež obsahují jak samostatné jedince, tak párové animální tvory. Jsou inspirované reálným světem, ale modifikované vnímáním autorky samotné. Skrze vlastní upřímnost Štefanigová filtruje vlastní podvědomí, ale i jí blízká témata, jako jsou vztahy, intimita, násilí, fluidita a další. Kombinované techniky na plátnech jsou propsány i v instalaci. Ta je totiž dále doplněna o prvky z drátků, obohacených o korálky, který tento prvek odlehčuje pastózností malby. Při každém pohledu, ať už uvnitř, nebo skrze dveře, návštěvník neustále nachází nová díla. Detaily, které na první pohled unikly. Témata, která jsou v tvorbě propsána. Je patrné, že autorka je plná prožitků, o které je ochotná se podělit. I přes mohutný útok na vizuální vnímání návštěvníka, kterému může chvíli trvat, než se zorientuje, vše vypadá, že zapadlo na správné místo. Kurátorský text bohužel nevypráví ani zlomek všech ukrytých příběhů. Zvážila bych obsáhlejší doprovodný text, popisky anebo dala více péče současnému kurátorskému textu, který po rozpravě s autorkou vyznívá poněkud ploše.