Společný výstavní projekt Jana Šerých a vídeňské umělkyně Esther Stocker nazvaný Lies and Layers byl vytvořen přímo pro galerii Hunt Kastner, kterou spravedlivě dělí na dvě části.
Stocker v galerii vytvořila prostorovou instalaci, Šerých prezentuje nové video. Obě díla problematizují zdánlivě jednoznačné čtení sebe sama i reality jako takové a tematizují lidské úsilí pojmově uchopit svět, dále ho kategorizovat a vtisknout mu jasný řád.
Stocker ve své instalaci Open Form (2011) pracuje s různě velkými čtyřúhelníky z černé lepenky, které připevnila na stěny, strop i podlahu, přičemž některé jsou umístěny plošně, jiné vystupují do prostoru. Čas od času se některý z nich odlepí, spadne na zem a změní tak celkovou kompozici. Při pohybu instalací se však před divákem celá sestava mění i čistě opticky – to, co se v jeden moment jeví jako plocha, se vzápětí stává linií.
Také video Jana Šerých nazvané Rozlišení (2011) využívá elementárních výrazových prostředků. Na černé ploše se rychle míhají bílé body. Jak se ale dozvídáme z připojeného zvukového záznamu, i zde se jedná o optický klam. Body se na různých místech objevují ve frekvenci 40 milisekund, a ačkoli se zdá, že vidíme vždy několik bodů naráz, jde pouze o odlesky na sítnici oka. Body se pohybují rychleji, než náš mozek dokáže rozlišit.
Smysly, které usilují uchopit „objektivní realitu“ času a prostoru, jsou přistiženy při selhání. Divák je tak veden k přehodnocování svého vnímání a k nahlížení okolních jevů jiným způsobem. I přes černobílost obou prací tedy najednou zjišťujeme, že zde nemá smysl definovat svůj zážitek jako lživý nebo naopak pravdivý, ale že smysluplnější je odkrývat proměnlivé vrstvy v proměnlivé realitě. „Nejedná se o prožitek, ale o proces prožívání.“ (tisková zpráva galerie)
Pohled do instalace výstavy, ESTHER STOCKER, Otevřená forma, 2011, instalace;
JAN ŠERÝCH, Rozlišení, 2011, video, 8 min. Foto: archiv galerie.
Tereza Jindrová