Sustainable Memories by Tereza Záchová

Brněnská výstava protentokrát nevyužila práci kurátora, ba naopak, díla k sobě spojila náhoda a vzpomínky na společně strávený studijní pobyt. Pětice autorů – Anna Walther (DK), Ludmila Hrachovinová (SK), Emma LaMorte (Can), Beatrice Orlandi (I) a Benjamin Marvin (D) – se setkala na Královské akademii ve Stockholmu. Práce čtyř umělkyň byly vystaveny v prostorách bývalých Mrazíren, pátý autor se prezentoval svébytným sofistikovaným textem. Nastínil v něm několik možností, jak nad samotnou výstavou rozmýšlet, současně text vyznívá jako autonomní literární dílo vedle oněch vizuálních. Jednotlivé práce umělkyň totiž nevysvětluje ani nezmiňuje jejich setkání. „Udržitelné vzpomínky“ zaznamenávají určitou osobní zpověď každé z autorek, které přišly z různého interkulturního prostředí. Na výstavě se objevil mj. i genderový rozměr. Autorky nevystupují jen jako emotivní bytosti, které by si chtěly pateticky zavzpomínat na staré dobré školní časy. I když je výstava v lecčem vytvořena naivně, kvalita a suverenita jednotlivých děl tuto skutečnost anulují. Různorodost výtvarných forem a materiálů představuje zajímavý vzorek, jak zahraniční autorky přistupují k subjektivním fikcím – ať se to týká oblasti plného zaujetí mýty a kulturou, v níž umělkyně vyrůstala (Beatrice Orlandi), nebo procesu přijetí sebe jako zralé ženy ve statementech potištěném spodním prádle (Anna Walther). Přes tuto zdánlivou prvoplánovost umělkyně poukazují i na zájem o věci veřejné (kritika společnosti, omezení hranic, spotřeba), mířící do budoucnosti. Výstava nejenže reflektuje paměť z hlediska časovosti, ale odkazuje i na nové formy vědomí. V divákovi tak navodila iluzi o určitém mezičase. Může jednoduše v jednom momentě vidět to, co bylo, a to, co může být. Jde o určitou kolektivní úzkost, kterou výstava vyvolává a která panuje nad současným světem. Divák si tak může vybrat, k čemu se přikloní. Otázkou zůstává, jestli mu dochází, že už může být pozdě.