Mckenzie Tomski je projekční plocha, je to ta, která pozoruje a vypráví. Všímá si jen určitých věcí a píše o nich určitým způsobem, což o ní prozrazuje, kým ve skutečnosti je. To dává knize svěží charakter road movie nebo rapového klipu a nočního vnitřního proudu vědomí v jednom. Mckenzie je americký sen, jeho ztráta a nalezení, nalezení a ztráta v cool sinusoidě. Mckenzie je aspekt nás samých, když objevujeme vlastní soukromé Ameriky.
Miřenka Čechová je tvůrčí osobnost pohybující se vědomě na hranici žánrů, které s jistou škodolibou lehkostí překračuje. „Vždycky chci popřít to, co právě dělám. Když jsem začínala jako baletka, chtěla jsem popřít tanec a dělat divadlo, když jsem pak dělala klasické divadlo, chtěla jsem dělat divadlo fyzické, z toho jsem se pak ,vrátilaʻ k tanečnímu divadlu a současnému tanci.“ Od roku 2017 prozkoumává pomezí divadla a vizuálního umění. Má za sebou mimo jiné tři long term performance s názvem Momentum, založené na extrémně zpomaleném pohybu, který vyzýval ke zpomalení našich uspěchaných životů. Spolupracovala s německou performerkou Sabine Seume, obě využily své znalosti a praxe butó a fyzického divadla. První performance realizovaná na piazzetě Národního divadla trvala 30 hodin (22. – 23. 6. 2017), následovala 25hodinová akce na zahradě Werichovy vily v rámci festivalu Nultý bod (22. – 23. 7. 2017), zde ještě s Markétou Vacovskou, a s téměř ročním odstupem pak stejně dlouhá performance na piazzetě Národního divadla Brno (27. – 28. 5. 2018). Za zmínku stojí také její projekt wood-wonder-wave (17. 7. 2018), ve kterém šlo o skupinové sekání dřeva v prostoru corsa Veletržního paláce po dobu osmi hodin.
V recenzovaném projektu Miss AmeriKa se protnulo divadelní představení a stejnojmenná kniha. „Prvotní nápad vznikl, když jsem pracovala jako programová ředitelka Českého centra v New Yorku. Ale to jsem byla strašně vytížená, během práce bych to nezvládla. Pak jsem zůstala ještě půl roku v New Yorku a dělala jsem věci, na které během práce nebyl čas. Kniha vznikala v letních a podzimních měsících roku 2016,“ říká Čechová. V té době intenzivně nasávala atmosféru New Yorku jako zamilovaná turistka, prvotní nadšení však postupně začalo při kontaktu s newyorskou každodenností získávat temnější odstíny. Pro účely knihy si Čechová stvořila alter ego jménem Mckenzie Tomski, vytvořila také facebookový a instagramový profil své americké identity. Jako Mckenzie Tomski nosila krátkou blond paruku. Knihu, která je jejím literárním debutem, psala během pobytu. Je dvojjazyčná: „Texty jdou zrcadlově proti sobě. Čeština jde od a do z, a angličtina jde od z do a. Tím pádem to má protichůdné čtení, je tam jistý vývoj, určitý oblouk, v češtině to jde z prvotního nadšení městem do skepse a melancholie, zatímco v angličtině jde ze skepse do nadšení. V angličtině je to na rozdíl od češtiny happyend,“ vysvětluje Čechová.
Kniha je doplněna fotografiemi od Vojtěcha Brtnického, který za Čechovou přijel do New Yorku a celou sérii za poměrně krátkou dobu nafotil: některé fotografie jsou inscenované, jiné spontánní. Do knihy proniká také estetika komiksu, se kterou Čechová pracovala v divadelní inscenaci. Miss AmeriKa byla zpracována i jako čtení na pokračování na stanici Vltava, z knihy byly vybrány texty, které se neobjevují v divadelním představení (text načetla Tereza Dočkalová v režii Natálie Deákové).
Existuje tedy vzájemně se doplňující triptych: kniha, divadelní představení a audiokniha. V divadelním představení hraje důležitou roli hudba, na které Čechová spolupracovala s Martinem Tvrdým. Vybrali jednak z existujících textů, ale vznikly také texty nové. Původní myšlenky a textové podklady volně přerapovali, tím vystoupily na povrch jiné souvislosti a divadelní představení tak vyznívá jednoznačněji, více apelativně a angažovaněji než kniha, která v sobě zachovává znepokojující dvousečnost a nabízí několik možností, jak ji číst bez toho, že aby některé z možných čtení bylo „to správné“.
Jana Orlová je básnířka a performerka.
