Konec října v Jihlavě byl už po dvaadvacáté ve znamení Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. filmové v rámci programu se nová Kromě filmových projekcí se zde letos objevila i nová diskuzní platforma, tzv. inspirační fórum, které se neslo v duchu zajímavých fenoménů – Víra a náboženství ve třetím miléniu, Budoucnost žurnalistiky, Vzdělávání a škola zítřka, Krize levice, Střední Evropa mezi dvěma světy a v neposlední řadě Umělá inteligence a proměna lidství. Již výčet diskuzních témat ukazuje, že šlo o otázky, v současnosti které jsou dnes velmi aktuální. Diskuzní fórum skutečně naplnilo svůj účel a debaty se nadto nesly v duchu multidisciplinárních přesahů k oborům z výtvarného umění, politiky, literatury, sociologie a dalších.
Vybrat si v nabitém časovém programu MDFD z šesti témat, která v současné době rezonují společností, nebylo koneckonců vůbec jednoduché. Například téma Vzdělávání a škola zítřka, které mimochodem stále aktivně rezonuje i v současném umění v podobě umělecké spolupráce či edukativního obratu buď jako námět tvorby, nebo jako její strategie, obohatila i panelová diskuze Co nás čeká ve školství a vzdělávání. Představila hned několik odborníků – někteří přišli z dlouhodobé praxe (Eliška Walterová), jiní se svými zkušenostmi a komparací z jiných zemí (Vladimír Burjan), další čistě z absence určité formy vzdělávání (Lenka Mikletičová) – a celou ji moderoval Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin. Debata se točila kolem udržitelnosti školství jako instituce, která jakožto služba monarchického státu vzniklá za dob Marie Terezie už v současném globalizovaném světě nefunguje (nebo není možné ji v tomto stavu již udržet), pokud vycházíme z demokratické pozice. Zároveň však nefunguje ani tehdy, pokud si někdo (stát) pouze částečně od jiných zemí něco vypůjčí – ztrácí se totiž jak historický, tak zeměpisný kontext, který právě tak často v současném umění hledáme a který lze bez těchto kontextů jen těžko interpretovat.
Jak tedy může fungovat školství (nejen v České republice), které se chce liberalizovat, ale nemá zastání v sebeřízení a zodpovědnosti k sobě? Školství pojímá všechny zájmové skupiny bez výjimky a tím naráží na radikální problém – procházíme společenskou krizí. Uzavřít nějak celkově však toto téma nelze, ale inspirativní myšlenku v této souvislosti, avšak z bloku Krize levice, představil Pavel Sterec. Umění by se podle něj mělo dívat tam, kam se nikdo nedívá. A spolu s tím reflektovat žitou situaci.
