Kurátor Viktor Čech připravil pro Oblastní galerii v Liberci výstavu trojice mladých autorů Adriana Altmana, Matyáše Maláče a Víta Svobody. Zatímco pro první dva je vyjádření v malířském médiu běžnou záležitostí, třetí ze zastoupených se doposavad projevoval především jako architekt. Klíčem k výběru však bylo vytvoření kolaborativního dialogu, který by volně navazoval na východiska všech autorů v graffiti scéně, pro niž jsou kolektivní tvoření a sounáležitost s komunitou typické.
S ohledem na svou minulost mají tito umělci jistou zkušenost s vystavováním v alternativních prostorech nebo s transformací galerijního prostoru skrze tvůrčí zásahy. V tomto případě atmosféru subkulturní graffiti scény evokovala specifická dispozice výstavního prostoru v podobě labyrintu úzké chodby, která se pravidelně lehce rozšiřovala, aby poskytla prostor pro další kreativní dialog, jenž se z obrazů a kreseb často rozléval i po stěnách. Takto navržená lehká podvratnost ve vztahu k uměleckému provozu, ale i k malbě samotné ovšem není v dějinách umění ničím novým, spíše naopak, představuje konstantně se vracející vlnu. Je také zřetelné, že pro všechny tři je prožitek z malby, kterou současně nahlížejí s ironickým odstupem a humorem, stále určující. U všech je zřejmý i sklon k receptivnímu způsobu tvoření, přijímajícímu vizuální kódy jiných umělců, k apropriacím z pop kultury nebo digitálních obrazů. Nejvýrazněji tu rezonovaly některé obrazy Adriana Altmana, který přistupoval i k částečnému destruování pláten, kde by se prázdné partie daly číst jako mozaika smazaných dat. Kombinoval ale i rozpixelovaný technický obraz s tím malovaným do jednoho komplikovaného nepřehledného celku a tematizoval také roli umělce jako tvůrce, kde se malované partie setkávají s těmi digitálními.
Celkově lze takto koncipovaný výstavní projekt nahlížet jako lehce ironickou reflexi sebe sama, v níž se mísí potřeba vztahovat se k aktuálnímu uměleckému diskurzu, ale i snaha projevit svou vlastní individualitu a kreativitu.