V úvodu kurátorského textu je čtenář obeznámen s tezí, jež se vztahuje nejen k názvu výstavy, ale nastíní její celkové téma. „Make friends, not art“ odkazuje na heslo použité jako symbol loňské přehlídky documenta fifteen (Kassel), na kterou velmi volně a tak nějak po svém výstava navazuje. A to především v kolektivnosti tvorby, komunitními cíli, spíše bez estetické aspirace. Což se potvrdilo hned při prvotním obhlédnutí výstavy. Přišlo velké rozčarování z toho, na co se návštěvník vlastně kouká. Jedná se o přehlídku místní lidušky? Vysvětlivka však odkazuje na dětský tábor. Tři místnosti zcela nabité zdánlivě nesourodými díly, doplněná o videozáznamy, fotokoutek divadelního spolku i s rekvizitami, přizpůsobenou zkušebnu či mini kino posezení… Z instalačního hlediska za zmínku určitě stojí improvizovaná jurta, ale i dřevěná intervence do výstavy, která se v jejím průběhu vyvíjela. Dále fakt, kolik „umění“ se do oněch třech místností vlastně zvládlo vejít bez toho, aby celek působil přeplácaně. Avšak z popisek se návštěvník dozvěděl spíše představení jednotlivých spolků a sdružení, která na výstavě participovala, a tak je nutné se opět vrátit ke kurátorskému textu!
Výstava tak sama o sobě nepokládá otázky, neodpovídá na ně, žádné zjevně nemá, spíše je vyvolává. Jedná se o prezentaci oněch spolků, jmenovaných umělců, či manifest toho všeho? Máme výstavu číst jako formu vzepření se centralizaci uměleckých center? To, že je ve výčtu vystavujících devět jmen a hned za nimi jsou uvedeny organizace, se kterými jsou zajisté neodmyslitelně spjati, naznačuje, že jejich vlastní tvorba bude prezentována formou prací jiných, mladších, které při zájmových činnostech vedou. Čímž bych nerada, aby došlo ke znevážení jejich práce, a už vůbec ne děl vystavujících dětí. Ale pro návštěvníka je více než nutné hledat souvislosti, o čem výstava doopravdy je, a vlastně ani na to přesvědčivě neodpovídá. Chybí jakési vysvětlení, které se z kurátorského textu, jenž je stejný jako tisková zpráva, nedozvídá. A zcela matoucí to musí být pro návštěvníka, který není znalý místního prostředí. Naopak velmi vysvětlující bylo dění okolo doprovodného programu. Byl velice obsáhlý, rozprostřen v průběhu celé výstavy, a zahrnoval různorodé aktivity od vyzkoušení si výtvarných technik přes snídaně, performance až po přespávání v galerii.
