V dosavadní tvorbě Patricie Fexové můžeme sledovat její neustálý zájem o médium malby, se kterým se potýká z mnoha zajímavých pozic. Z jejích projektů však lze také vycítit jistou distanci vůči bezprostřednosti procesu malby a neustálé ohmatávání jejích možných přesahů. Ty se týkají jak dnes tak módní artikulace objektovosti obrazu, tak především specifické intepretace malířské techniky, ale také osobní tělesné participace tvůrce. Její poslední projekt, prezentovaný v prostředí začínající a způsobem prezentace děl atypické, ale ambiciózní pražské Galerie Ferdinanda Baumana, se dotýká hned několika těchto momentů. Důraz na materiálové vlastnosti obrazu jakožto plátna pokrytého barevnou vrstvou jí zde slouží především jako prostředek ke ztvárnění zajímavého nápadu. Plátno není samozřejmě svým původním určením výtvarný materiál, ale je to primárně výrobek sloužící k vytváření oděvů. Tuto jeho genealogii autorka zohledňuje v řadě pláten, která pokrývá malba, rozvržená na části, jakoby určené ke krejčovské práci. Texturu tohoto oděvu ale tvoří náš přírodní oděv – tedy kůže. Tato tělesná složka je zde asociována nejen s mimetickou vlastností malby jakožto inkarnátu, ale i s vlastností plátna jako jakési druhé kůže. Druhou částí výstavy jsou fotografie dokumentující pokusnou aplikaci tohoto střihu na modely obou pohlaví v krejčovském salónu. Tyto podivné, celé tělo pokrývající oděvy připomínají svou podobou jakési skafandry. Můžou být jakýmsi typologicky ideálním zprůměrováním lidského vzhledu do jednotné formy. Autorka tuto myšlenku také přiznává vystaveným schématem, které bylo původně určeno jako informace o li- dech pro případné mimozemské nálezce na vesmírné sondě Pioneer. V tomto svém projektu se autorka odvážně pomocí bezprostředního nápadu, který by mohl v případě malého formálního škobrtnutí zapůsobit až naivně, zajímavě vyrovnává s jí dlouhodobě blízkou tematikou a potvrzuje svoji osobitou pozici na české umělecké scéně.
Pohled na instalaci PATRICIE FEXOVÉ Skaf, 2010, foto: archiv autorky.
Viktor Čech
