Výstava Krajiny Václava Stratila se zaměřuje na fotografické a malířské práce spojené s tvůrčím pohybem k druhým – rodině, přátelům, uměleckým kolegům. Tato rovina jeho tvorby nebyla sice opomíjena, ale je dobře, že je zde připomenuta, protože koriguje zjednodušený a poněkud romantický obraz Stratila-solitéra a Stratila-egocentrika.
Prvky spolupráce se ve Stratilově díle objevují především od konce 90. let spolu se začátky jeho působení na FaVU. Už v roce 1997 ale vznikl cyklus Neboštík tvořený reprodukcemi děl Václava Boštíka. Výstava Krajiny tento sebepřesah posouvá ještě více do minulosti vystavením rodinných fotoalb, které vytvářel buď Stratil sám, nebo jeho tatínek. Participace tvoří důležitý protipól autoportrétních cyklů Řeholní pacient nebo Nedělám nic datovaných o desetiletí dříve, v nichž za pomoci převleků, gest a rekvizit sebeironicky zpochybňují vlastní identitu. Spolupráce s druhými jde ještě dál. Zcizení se sobě skrze vtělování do druhého je cestou k nalezení blízkosti k druhému. Ať už pomocí převleků ( Česká krajina ), otevřeným přebíráním uměleckých postupů ( Skryté podoby ), zasahováním do cizích děl ( Jasper Joint ), jejich dezinterpretací ( Neboštík ) nebo společným malováním ( Penis Art ). Zůstává naléhavost provázená skepsí, základní impulz, který je pokusem o překonání distance, rozdílu mezi sebou a druhým. Provokace jako zápas o intimitu a integritu poháněný pochybností o sobě.
Stratil je všechno, jen ne lhostejný. Každé jeho zaujetí je osobní. Proti chladu a distanci staví cokoliv, co je po ruce: vřelost, humor, agresi, sarkasmus. Jazykem přemalovaného obrazu od Jaspera Joffea: „Když máš zaražený prdy, tak si vyser oko.” Stratil převlékající „Stratila“ je přitom tentýž existenciální Stratil z Přerovnatelného životopisu z roku 1985: „Jsem moravský umělec, malíř nudy a těla. Socha s umělým gestem. Proč tomu tak je, přesně nevím, ale nemohu příliš vycházet, bojím se, neboť se příliš měním. Kdo je ten druhý, když já nezaujímám žádné stanovisko? Homeostatickou virtuální nudou? Jako pes štěkám, jako kohout kokrhám a jsi zajícem, nemáš hlas, máš rybí pohled, tedy jsi rybí písní.“
Václav Stratil Skryté podoby , 1998 černobílé fotografie, 100 × 80 cm foto: Martin Kacvinský.
Josef Kudela
