Mat Collishaw by Karolína Juřicová 

Galerie Rudolfinum se již dlouhá léta řídí koncepcí založenou na sledování aktivních vazeb mezi starým a mladým uměním. V tomto trendu pokračuje v režii kurátora Petra Nedomy další výstavou, věnující se současné tvorbě britského umělce Mata Collishawa (1966) ze skupiny YBAs (Young British Artist). Její název Standing Water příznačně směřuje k širšímu obsahu uměleckého zájmu Mata Collishawa. Při koncipování Collishawých obrazů jsou hlavním zdrojem inspirace velcí umělci kánonu dějin umění. Jen těžko se dá na jeho díla nahlížet bez asociace na povědomé motivy z předešlých etap, natož bez konotací barokního uměleckého vyjádření. V mnoha rozhovorech se k těmto odkazům sám otevřeně přiznává a nedokáže se od nich odpoutat. Svá díla Collishaw zasazuje díky moderním technologiím jak formou, tak také jejich obsahem do dnešních kontextů. Propojuje tak staré umění s dnešní společenskou problematikou. Zásadním klíčem ke Collishawově umělecké produkci by mohla být Benjaminova kniha Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti. Právě koncept aury uměleckého díla se v Collishawově tvorbě ukazuje jako výrazná dominanta. Tím, že pracuje s reprodukcí a redukcí, se přibližuje současnému konzumnímu prostředí i dnešnímu trhu s uměním. Přeci jen je však schopen udržet důležitost sdělení a přetransformovat do něj skryté významy. Ve výstavních sálech zpřítomňuje díla Caravaggia, Georgese de la Toura, Böcklina a dalších umělců, a navazuje tak na barokní sbírky pražské Národní galerie. Otázkou pro mě však zůstává, do jaké míry porozumí všem reinterpretacím nezasvěcený divák. A je to vůbec důležité? Z mého pohledu se při absenci čitelných aluzí na motivy a symboly vypůjčené z minulosti dostávají Collishawova díla na tenký led hranice s kýčem. Možná však síla celé instalace spočívá úplně jinde, a to v oné auře, kterou obsahují jednotlivé artefakty. Spektakulárnost dnes zřejmě vyhrává a hra s emocemi v přehršli vizuálních vjemů a informací funguje.