Cloudy Babies/ Nevan Contempo

Cloudy Babies

Nevan Contempo / Praha

Barbora Hájková

 

 

 Foto: Tomáš Souček, © Nevan Contempo

Výstava komponovaná na základě hudební produkce umělkyň Evy Rybářové a Marie Tučkové vizuálně i obsahově odhalila, jaká témata jejich tvorba akcentuje. Obě se zabývají jak prolínáním každodenního využívání digitálních technologií do uměleckého vyjádření, tak i jejich přesahy do individuálního prostoru v podobě práce s vlastním obrazem nebo příběhem. Na výstavě autorky jako archetypální symboly mladosti a krásy sestoupily z cloudu a zanechaly v galerii fragmenty jiného prostoru a odlišného pohledu na pozemské dění.

Instalace byla i díky dispozici galerie rozdělena do dvou rovin – větší vstupní prostor zaplnily artefakty, díky nimž se návštěvník výstavy dozvěděl o vnějších okolnostech, které provázejí příchod Cloudy Babies – abstrahovaná kovová raketa, textilie s potiskem hvězdné oblohy, záznam písní, které vyjadřují obavy, ale i radost z nově objevovaného lidského druhu, a dvě jakoby mimoděk fotograficky zachycené neidentifikovatelné postavy. Podoba jednotlivých artefaktů i celkové instalace odkazuje k modernistické tradici. Ten, kdo příběh Cloudy Babies nezná, se ale mohl v kosmických objektech lehce ztratit. Pokud tedy připustíme následující interpretaci, měla podoba výstavy narativní, až filmový charakter. Nejprve nás uvedla do tajemné scény s různými rekvizitami, a pouze na základě textů písní jsme si mohli domýšlet, na jaký fenomén výstava poukazuje. Katarze přišla v menší místnosti oddělené další vesmírnou textilií, kde jsme se dozvěděli, kdo a co za přistáním na planetě Zemi (a potažmo za celkovou podobou výstavy) stojí. Ve fotografickém cyklu, který byl na výstavě prezentován odděleně od těchto „kosmických“ artefaktů, se umělkyně vzhledem k líčení, kostýmům, nasvícení a lehce lascivním polohám stylizovaly do mírně transgenderových, přesto však velmi sexualizovaných postav.

Umělecká dvojice svoje fiktivní bytosti mimozemského původu, které se prezentují primárně na Instagramu, vytvořila už v roce 2017. Mají také svůj Youtube kanál a s cyklem písní vystupují i na reálných akcích. Pro Marii Tučkovu jsou tato vytvořená alter ega, která se pohybují ve virtuálním prostoru, entitou prozkoumanou již např. v podobě postavy Ursuly Uwe. „Tato pozice pozorovatele s analytickým, ale poněkud naivním myšlením umožňuje nám autorkám kriticky přistupovat k určitým tématům našeho projektu – například v textech písní můžeme na zdánlivém nepochopení demonstrovat rozporuplnost věci. Také nás to automaticky staví do role, a to nejen na Instagramu, ale i při hudební performance,“ říká k postavám Cloudy Babies Eva Rybářová. I ona se v předešlých výstavních projektech věnovala sebezobrazení ve virtuálním prostředí, např. v brněnské Fait Gallery na výstavě Kurt Hermes.

 

Pro značnou část mileniálů a nejmladší generace je snaha o vysoký počet virtuálních přátelství a množství followerů naprosto přirozenou součástí života. Potřeba sebeprezentace, vytváření od skutečnosti často odlišné a mnohdy vylepšené virtuální identity, je až obsesivní.

Nedávno jsem musela absolvovat delší vzdálenost v autobuse. Přes uličku seděla devatenáctiletá dívka s ambicí modelky. Mohla jsem sledovat, co se odehrává na displeji jejího smartphonu. Pozorovala jsem ji asi půl hodiny. Porovnávala dvě velmi podobné vlastní fotky (záměrně používám slovo fotka s mírně dehonestujícím zabarvením – jako pojmenování pro spotřební obraz). Přibližovala je a oddalovala. Fotka A. Zamyšlení. Fotka B. Přiblížení. Fotka A. Fotka B. Fotka A. Váhání. Sem, tam. Pak jsem usnula. Po další půlhodině jsem se probrala a na displeji stále fotka A a fotka B. Skrze postavy Cloudy Babies prezentované ve virtuálním prostředí, na hudebních vystoupení i skrze výstavu na tento obsedantní fenomén Eva Rybářová a Marie Tučková kriticky upozorňují. Ačkoliv prozatím produkovaly pouze čtyři představení (Wellwellwell Vienna na výstavě ateliéru TransArts, dvě vystoupení v rámci výstavy v Nevan Contempo a performance na výstavě Soft Objects v Domě umění v Ústí nad Labem), jejich EP na Youtube má kolem 450 shlédnutí a na Instagramu je sleduje přes 500 uživatelů. V jejich práci je velmi patrný poučený přístup k využívání sociálních sítí hraničící až s marketingovými strategiemi. Za nejdůležitější prvek jejich „produktu“ považuji ovšem odkaz k obrazu mladé dívky.

 

Teorie mladé dívky

Postava mladé dívky se od osmdesátých let 20. století stává symbolem konzumu a její hlavní role spočívá v mediální prezentaci sebe sama nebo jiných, hmotných i nehmotných, produktů. Využívá k tomu svoji sexualitu, ale zároveň vystupuje jako naivní a neposkvrněná postava (vzpomeňme např. Madonnu nebo Britney Spears). Rybářová a Tučková ve svém projektu tento moment využívají, navíc k němu přidávají i náboženský odkaz, neboť spolu přicházejí z cloudu jako z nebes. Na již výše zmíněných fotografiích působí téměř zbožštěným dojmem. Míru apotheósis ještě umocňuje uvědomění, že vyobrazené postavy jsou „stvořitelkami“ celé výstavy.

Může ale jejich projekt ve finále vyznívat stále kriticky, pokud se performance odehraje mimo prostor výstavy? A není to naopak podpora sebeprezentace, ale už bez kritického poukazování na ni? „Pokud budeme v našich budoucích vystoupeních za umělkyně Evu a Marii (a budeme tak i mluvit v našich textech), pak to je pokračování sebeprezentace bez kritického poukazování na ni, pokud však budeme vystupovat jako bytosti z vesmíru, co předkládají pozemšťanům své písně (a tuto možnost my volíme), pak bych řekla, že se kritické pozice k sebeprezentaci nevzdáváme,“ dodává Rybářová.

Projekt Cloudy Babies se dlouhodobě dotýká mnoha vrstev vnímání a prožívání současnosti. Všechny jsou velmi aktuální a rozhodně může být dobré sledovat, jakým směrem se tvorba Evy Rybářové a Marie Tučkové bude vyvíjet.

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek