„Péče je politická. Radikalizace péče vychází z krize péče.“ Elke Krasny, Sophie Lingg, Lena Fritsch, Birgit Bosold, Vera Hofmann
Následující text nastoluje otázky k přehodnocení kurátorství, které se historicky utvářelo v násilných podmínkách koloniálního kapitalismu a rasistického patriarchátu až do současných podmínek neoliberálního kapitalismu. Jak chápat kurátorství jako formu radikalizace péče spojenou s novým feministickým hnutím v jednadvacátém století, které se zaměřuje na péči, reprodukční práci a budoucnost planety ve světle klimatické a pandemické krize? Jak nyní pracovat s nástroji kurátorství původně používanými k útlaku směrem k transformativní budoucnosti? A konečně, do jaké míry může feministické kurátorství přispět k radikalizaci péče v muzejním kontextu, ale i mimo něj?
Geneze knihy Radicalizing Care – Feminist and Queer Activism in Curating autorek Elke Krasny, Sophie Lingg, Leny Fritsch, Birgit Bosold a Very Hofmann sahá až k sympoziu Who(se) Care(s)[1] z roku 2018. To zkoumalo možnosti, výzvy a úskalí kurátorství jako praxe kritické péče spojené s aktivistickou politikou feministických a queer bojů. Sympozium vzniklo ve spolupráci kurátorek Schwules Museum Berlin Birgit Bosold a Very Hofmann a doktorandského semináře, který vedla architektka a teoretička umění Elke Krasny v rámci pedagogické katedry na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde působí. Jako paradoxní a problematické vnímaly obě kurátorky ze Schwules Museum Berlin, které svému vzniku vděčilo právě dlouholetému aktivismu rozličných komunit, nepřístupnost pro WLINT komunitu (women, lesbian, intersex, nonbinary, and trans, včetně osob jiné než bílé barvy pleti). Ta se projevovala v každodenním provozu muzea, jeho jednostranném programu nebo v problematice získávání akvizic. Těmito strategiemi muzeum dlouhodobě nepřímo WLINT komunity vylučovalo. Cílem sympozia z roku 2018 bylo vytvoření místa pro spolupráci a společný čas, kde se budou sdílet postupy a myšlenky napříč různými obory a touha po založení společenství v rámci bojů za sociální a ekonomickou spravedlnost. Z těchto rozmanitých a složitých nových otázek, z nichž některé jsou shrnuty níže, vzešla myšlenka na knihu, kterou v roce 2022 vydalo spolu se Sternberg Press nakladatelství Akademie výtvarných umění ve Vídni.
Antologie Radicalizing Care Feminist and Queer Activism in Curating pětice autorek nám předkládá v pětadvaceti textech od více než třiceti autorek a autorů perspektivy, postoje a specifické zkušenosti, jak se s problematikou současného feministického a queer aktivismu v kurátorství jako radikalizující péčí vypořádávat. Ukazuje nám strategie, jak proměnit kurátorství v emancipační praxi užitečnou pro sociální hnutí a boje za sociální a ekologickou spravedlnost, přestože: „Kurátorství, které má svůj etymologický kořen v latinském slově curare, což znamená nejen pečovat a starat se, ale také léčit a uzdravovat, má vzhledem k trvalým ranám koloniálního kapitalismu a rasistického patriarchátu ještě mnoho práce.“[2]
Co je radikálního na péči v kurátorství?
Kvůli výše zmíněným historickým skutečnostem, kterými je kurátorství nadále zatíženo, jej nelze bez hlubšího zkoumání prohlašovat za radikální praxi. Na tento fakt dlouhodobě poukazuje ve své kurátorské praxi Elke Krasny, která se dlouhodobě otázkami péče, sociální a ekologické spravedlnosti, emancipačních praktik v umění a architektuře zabývá. V čase radikální nejistoty a radikální neviditelnosti Elke Krasny uvádí jako východisko pro boj s rostoucí ekonomickou a politickou nerovností, blížící se ekologickou katastrofou a životě na „infikované planetě“[3] radikální kurátorskou praxi jako nezbytnou.
Globální krize je současně krizí péče. „Péče je politická. Radikalizace péče vychází z krize péče.“[4] Jelikož péče čelí velmi podobně jako kurátorství negativním historickým konotacím, je třeba tuto všudypřítomnou nerovnost spojenou s péčí jako neviditelnou, ale emočně, fyzicky a ekonomicky náročnou a nedoceněnou prací narovnávat. Chápat ji jako nezbytnou pro lidský život a přežití na straně jedné a na straně druhé zajistit, aby se za tímto účelem nedělo vylučováním a vykořisťováním skupin lidí „na základě třídy, pohlaví, rasy a dalších kategorií odlišnosti“[5]. Je klíčové nalézat v péči otevřenost ke změnám a možnostem transformace, kdy je komplexně chápána jako péče o životní prostředí, o planetu, o klima, zvířata, rostliny, lidské a nelidské aktéry/aktérky a mezidruhové soužití.
Berenice Fisher, aktivistka za občanská práva a odborová organizátorka, a feministická politická teoretička se zaměřením na etiku péče Joan Tronto ve své společné knize „Toward a Feminist Theory of Caring“ vysvětlují, že „péče (…) zahrnuje vše, co děláme pro udržení, pokračování a opravu našeho světa, abychom mohli co nejlépe žít. Tento svět zahrnuje naše těla, naše já a naše životní prostředí, které se snažíme propojit do komplexní, život udržující sítě.“[6]
Na cestě k feministické kurátorské praxi
Kromě toho, že Elke Krasny pracuje také jako kurátorka, především v oblasti architektury a urbanismu, zajímá se současně o výzkum feministické historiografie kurátorství. Feminismus do její praxe vstupuje dvojím způsobem, jednak jako metoda či perspektiva, ze které lze přistupovat k určitým otázkám, a za druhé ukazuje feminismus jakožto samotný předmět zkoumání.
V rozhovoru pro Centre Pompadour[7] uvádí zajímavý průnik mezi stejným kořenem slova „Sammlung“ – sbírka a „Versammlung“ – shromáždění v jejím rodném jazyce, němčině.
To první je hluboce zakořeněno ve věcech souvisejících s muzejní praxí, sběratelstvím objektů stejně jako šířením poznání. Versammlung má hodně společného s chápáním politického systému a moci. Výstavy jsou tak plně politickými prostory ve způsobu, jakým navigují znalosti.[8] Elke Krasny ve svém textu s podtitulem „Feministické kurátorství ve věku masového vymírání“[9] uvádí že: „(…) muzeum je institucí antropocénu“[10]. Jinými slovy, že moderní muzeum sloužilo k uchovávání, shromažďovaní a vystavovaní poznání a předmětů kulturního dědictví, které bylo spjato s národním koloniálním státem, s jeho třídním, sexistickým a rasistickým dědictvím systémově vylučujícím skupiny lidí na základě rasy, pohlaví a třídy[11]. Nemluvě o tom, že vzniklo na základě krádeží a nelegálního získávání předmětů z území kolonizovaných Evropany.
Výstava jako území radikální kurátorské péče
Kurátor[12] jako strážce výstavního prostoru držící pomyslný klíč k branám instituce a udržující status quo daného národního společenského řádu se dnes proměnil v duchu současného neoliberalismu ve zprostředkovatele vkusu, prezentujícího sebe jako značku, povolaného mediátora při utváření hodnot mezi uměním a kapitálem, umělci a mecenáši.
V rozhovorech s osobnostmi z umění, vědy, aktivismu, teorie a pedagogiky, ale i s diváctvem, jejichž praxe se zabývá výše uvedenými otázkami, vyplývá, že se jejich společná kritická energie zaměřuje méně na odhalování nespravedlností v uměleckém světě, a naopak více na radikalizaci péče prostřednictvím hledání způsobů nápravy a uzdravení, jinými slovy: „Zatímco kurátorství bylo historicky vázáno na povinnost pečovat o muzejní předměty, my zde uvažujeme o potřebách péče v mnohem širším kulturním, sociálním, tělesném, emocionálním, afektivním a intelektuálním smyslu.“[13]
Výstava může být za pomoci feministického kurátorství místem propojení kurátorské práce s pečovatelskou praxí, která podporuje přístupnost prostoru a napomáhá vytváření bezpečnějších a horizontálních systémů kurátorství vně a mimo instituce: „(…) skrze kontinuální praxi, učení, napravování a odnaučování.“[14]
Z původních násilných nástrojů se současná kurátorská praxe může prostřednictvím feministického a queer aktivismu založeného na vzájemném sdílení, propojenosti a zranitelnosti postupně uzdravovat a transformovat ve spravedlivější a emancipační budoucnost spolužití na zlomené planetě.
[1] Krasny Elke, WHO(SE) CARE(S) – Symposium, Berlin 12.-13.10.2018. Krasny Elke (online). Dostupné z: https://www.elkekrasny.at/archives/2630. (cit. 2023-01-25).
[2] „Mobilizing curating’s etymological root in the Latin curare, which means not only to care and to look after but also to cure and to heal, curating has much work to do given the lasting wounds of colonial capitalism and racist patriarchy.“ Krasny Elke, Lingg Sophie, a Fritsch Lena, Radicalizing Care: Feminist and Queer Activism in Curating—An Introduction, v Radicalizing Care. Krasny, E., Lingg, S., Fritsch, L., Bosold, B. a Hofmann, V., MIT Press, 2022. s. 16.
[3] Krasny Elke, Living with an Infected Planet, transcript Verlag, 2022.
[4] „Care is political. Radicalizing care starts from the crisis of care.“ Viz Krasny Elke, Lingg Sophie, and Fritsch Lena (pozn. 2), s. 14.
[5] „Class, gender, race, and other categories of difference shape and determine pervasive care inequalities.“ Viz Krasny Elke, Lingg Sophie, a Fritsch Lena (pozn. 2), s. 17.
[6] “caring (…) includes everything we do to maintain, continue, and repair our ‘world’ so we can live as well possible. That world includes our bodies, our selves, and our environment, all of which we seek to interweave in a complex, life-sustaining web.” Tronto Joan C. a Fisher Berenice, Toward a Feminist Theory of Caring, v Circles of Care: Work and Identity in Women’s Lives, ed. Abel Emily K. a Nelson Margaret K., State University of New York Press, 1990, s. 40.
[7] Krasny Elke (online) On Feminism, Centre Pompadour, 2019 Dostupné z:, https://youtu.be/dU4ZAODrwIU
(cit. 2023-01-25).
[8] Ke konci roku 2022 vyšla obsáhlá sbírka případových studií o současných podobách feministického kurátorství pod názvem Curating as Feminist Organizing Krasny & Perry, Routledge, 2022.
[9] Krasny Elke, Das moderne Museum als Anthropozän-Institution, Kunstpädagogische Positionen, Sešit 57, 2022
[10] Viz Krasny Elke (pozn. 8).
[11] Klíčový je v tomto kontextu pro autorky knihy Radicalizing care historický přelom Francouzské revoluce, která také zavedla nový model veřejného muzea umění, když zpřístupnila národu královské sbírky Louvru.
[12] V knize Radicalizing care kurátor píše v mužském rodě především v kontextu patriarchální a hierarchické společnosti v době vzniku moderního muzea hluboce zakotveném v kurátorské praxi.
[13] „While curating was historically bound to the duty of caring for museum objects, we think of care needs here in a much broader cultural, social, corporeal, emotional, affective, and intellectual sense.“ Viz Krasny Elke, Lingg Sophie, a Fritsch Lena (pozn. 2), s. 12.
[14] „(…) through continuous doing, learning, undoing, and unlearning.“ Viz Krasny Elke, Lingg Sophie, a Fritsch Lena (pozn. 2), s. 20.
