Na skupinové výstavě pěti umělců v ambiciózním prostoru Okraje v Táboře s názvem Fatality nemá toto slovo s úmrtím nic moc společného. Jedná se o výstavu, která do sebe zahrnula herní principy a počítačovou vizualizaci. Aktuální byla právě v představení toho, jak moc se herní kultura a digitální světy proměnily za posledních několik desítek let.
Nejstarší prací s názvem Game Over zastupoval Milan Mikuláštík. V jeho díle, na starém CRT monitoru, probíhala simulace počítačové hry. Za doprovodu pietních tónů jsme mohli na obrazovce vidět pohřeb prvního prezidenta T. G. Masaryka. Autor dílo vytvořil v roce 1998 v reflexi situace tehdejšího vážného onemocnění Václava Havla a otázky jeho možného nástupce. Další práce, hned vedle Mikuláštíka, byla interaktivní instalace od Vojtěcha Radakulana. Radakulan rád testuje diváctvo s ohledem na to, kolik lidí vstoupí do jeho potenciální hry. S dílem Zelený kámen jste tak měli možnost se zařadit nejen do analýzy autora, reflektovat správu galerie – jestli vše funguje, jak má –, ale i si potenciálně zahrát. Téma hry bylo zaměřeno na atomovou problematiku a spolu s narativem jste jako hráči vytvářeli své vlastní scénáře. Karel Štědrý z celé série výběru autorů malinko vypadával – přestože bychom mohli předpokládat, že v geometrických vzorcích velkoformátových obrazů je ukrytý herní princip Tetrisu, na první dojem se tak rozhodně nezdálo. Nejzajímavějším výběrem je však Lukáš Luksch, který tématu i principu obsahově i vizuálně odpovídal nejlépe. Autor vycházel z prvních počítačových her pro své malé obrazy, na kterých jsme mohli vidět ruční pracnost tzv. bit mapové grafiky prostřednictvím malby. Vojtěch Pollák pak reflektoval svou dlouhodobou práci pomocí technologie AI a počítačové hry Tomb Raider.
Co je však potřeba zmínit, že je nutné přemýšlet nad počtem umělců vzhledem k velikosti prostoru – výstava byla zbytečně zahlcena, a to i ne příliš vhodným prostorovým umístěním. Další věc je, že v dnešním diskurzu současného umění bývá již tradiční zastoupení ženských umělkyň – škoda, že zde se ke slovu nedostaly. I ony mají v dnešní době k hernímu průmyslu mnoho co říct. Samotný prostor Okraje se však snaží do malého města přinést zajímavé aktuální tendence v umění, a tou je bezesporu v současném světě právě herní kultura.
