Jak lesy myslí by Tereza Záchová

Pohled na lesy jako živoucí rostoucí organismus a část důležitého ekosystému přináší výstava kurátorů Lenky Dolanové a Michala Kindernaye. Mimo hlavní výstavu jsou v prostorách OGV k vidění ještě další dvě expozice, v Igloo 9 Byl by tam jiný les? a v galerii Alternativa Vizuální mytologie, které koncept hlavní přehlídky nejen doplňují, ale také dotváří atmosféru v celé budově galerie. Patnáct představených autorů pocházejících z Polska, České republiky, Rumunska a Finska představuje poněkud rozdílné kvality. Ať již se zde prezentují angažovaní autoři, soundartoví umělci, vizuální autoři, či naopak ilustrátoři, díla působí trochu nevyváženě. Možná tomu napomáhá i určitý chaos a slabší instalační provedení, které u výstav pořádaných OGV bývá opakovaně. Příjemně vymyšlený koncept, který klade divákovi otázky nejen směřující k obecnému vztahu k lesu, ale také mu napomáhá objevit působivou i filozofickou cestu k rostlinné říši, tak poněkud zapadá. Celou výstavou prostupují popisky z kůry stromu. Zpočátku je divák může vnímat jako jedno z uměleckých děl, ale z důvodu špatné čitelnosti dá i bedlivému pozorovateli práci některá jména rozluštit a tím pádem se zdá, že se umělecko- kurátorský záměr stává zcela nefunkčním. Mimo tyto instalační prvky si na podlaze můžeme přečíst i vybraná filozofická prohlášení z knih, které se zabývají tématem lesů. Jsou vysázena tzv. „stromovým“ písmem, které opět degraduje jejich významy. Z mého hlediska by si v architektonickém rozvržení určitě našly místo i přes tuto výraznou typografii, avšak umístění na zemi na parketách smísené někdy i s uměleckými díly není zcela praktické, pakliže je použito takto výrazné autorské písmo. Zdá se tak, že architekti výstavy s ním od začátku nepracovali a stalo se tak opět pouhým doplňkem. Od schodů nás vítá známá melodie písně „Řekni, kde ty kytky jsou“, která tvoří součást videa rumunských autorů Anci Benery a Arnolda Estefána. Melodie nevtíravě prostupuje celou budovu od začátku až do konce a její zvuk vyvolává různé emoce a náhodně, nebo možná záměrně, se stává symbolem celé výstavy.