Od Federica Díaze očekává poučený divák high-tech instalaci, díla vytvořená za pomoci robotů či počítače, organické struktury a poněkud hermetický obsah, jenž ve spojení s nejnovějšími vědeckými poznatky a technologiemi znejisťuje a mnohdy diváka svou uzavřeností staví do poněkud pasivní polohy, kdy je nucen slepě uvěřit deskripci díla. Nejinak je tomu i na výstavě Eccentric Gravity , kdy popisností přesycený kurátorský text provázející expozicí tomuto pocitu nahrává.
Díaz je alchymista post-postmoderního věku: jeho základním východiskem je transformace a metamorfóza. Zhmotňuje nehmotné, hledá prvotní materii a principy ukotvení člověka ve světě, zkoumá fungování přírodních procesů. V letohrádku královny Anny společně s kurátorem Jérômem Sansem (mj. kurátorem Palais de Tokyo) konfrontuje humanistické ideály s moderními vizemi a utopiemi. Díazovy práce byly s architekturou – jakožto pokračováním přírody, prostředím ovlivňujícím člověka a naopak – vždy v těsném spojení. Od bionické či blobové architektury se zde autor obloukem vrátil ke stavitelství historickému a využil několika jeho prvků jako určitou matrici prolínající se expozicí.
Celou instalací se prolíná oblouk řetězovky, křivky vytvořené základní pozemskou silou, gravitací, jako paralela k oblouku architektury, jímž se člověk snaží tuto sílu popřít. Lidský faktor, v Díazových dílech vždy přítomný jako prvotní hybatel, zde opět vystupuje do popředí jako tvořivá síla – ne však jako „surovina“ pro robotické zpracování, ale jako samotná tvořivá síla, ať už v osobě vzpěrače, či „architekta“, evokujícího jakýsi božský element.
Spodní patro zaujímá instalace složená ze starších Díazových děl. Autor sám nahrazuje (možná trochu alibisticky) pojem retrospektiva „prospektivou“, naznačující hledání či odhalování. Objekty jsou prezentovány jakousi muzeálně archivní formou, a nekompromisně odhalují, že i díla vytvořená nejmodernějšími technologiemi a roboty zastarávají a chytají prach. Vytvářejí tak přímou metaforu k plynutí času a přítomnosti, jež se v okamžiku stává historií.
Federico Díaz, Eccentric Gravity , pohled do instalace, Letohrádek královny Anny, Praha, 2015, foto: archiv autorky.
Kateřina Štroblová
