Týmová práce. Tak bychom mohli na první pohled vnímat záměr vzniku poslední výstavy Michala Kindernaye. Kromě toho, že na představovaném časosběrném zvukovém materiálu pracoval spolu se Sárou Vybíralovou, textem jej na výstavě kurátorované Gabrielou Kotíkovou uvádí Mariana Serranová. Tato početná spolupráce se nadto neomezila pouze na lidské subjekty, ale zapojila také „neživou“ složku přírody a času.
Kindernaye jako autora charakterizují různé interaktivní aplikace, ať již využívající různé senzorické vstupy, nebo senzorické zvuky. Přesnější by však bylo vyzdvihnout jeho audiovizuální instalace, které implementují oblast umění, technologie a vědy dohromady. Je to také jeden z mála tvůrců, kteří systematicky a dlouhodobě reflektují problematiku environmentálních otázek u nás. V nedávné době na sebe upozornil například projektem Heliofilie, který zobrazoval sekvence obrazu počasí jednoho daného měsíce.
Co však sděluje aktuální Calendarium Cæli MMXIX? Jedná se o abstraktní vizuální formu projekce, převážně laděnou do modrých tónů. Občas v obraze můžete rozeznat jarně rozkvetlé sakury (tedy pokud obraz divák sleduje pečlivě), které se objevují ve vertikálních páscích za sebou. Časosběrný projekt se zaznamenával po dobu jednoho solárního roku v syntéze 24 hodin po dobu 12 měsíců dohromady 365 dnů. Vertikální schéma znázorňuje sekvenci snímků oblohy. Vedle promítaného obrazu je pak umístěn starý vytáčecí telefon, ze kterého se poměrně nahlas linou jednotlivé „historky“ nahodilých činností z daného roku od různých osob – tedy jejich hlasů. Tento moment považuji za „moment pnutí“ – objektivní vizuální schéma, které je praktické nečinné, se dostává do rozporu se subjektivně laděným, neřazeným pocitovým záznamem zvuku. Objektivní a subjektivní proces tak autor klade jako paralelu k času cyklickému a času astronomickému. Prostor galerie můžeme tedy považovat za obzor, který staví diváka doprostřed a vy pak celou situaci sledujete jakoby seshora. Že lze vše v nepatrné míře přirovnat k existenci člověka na Zemi, můžeme shrnout i slovy Mircea Eliadeho: „Přestože je naše bytí prostorově a časově omezené, překračujeme přírodní dění poznáním a svobodou.“
