Kdyby bylo možné shrnout tuto recenzi do krátkého slovního spojení, bude to „hledání se“. Podzim ve Zlíně patřil projektu Dům umění, jak je ve všech dostupných materiálech hojně vysvětlováno. Ptáte se, o co se jedná? Jde totiž o nástupce Nového zlínského salonu, a byť k této změně došlo před třemi lety, pravděpodobně ještě bude nějakou dobu trvat, než se tato výrazná změna ujme i u širší veřejnosti. Důvody ke změně i historie salonu jsou vysvětlovány jak v kurátorském textu a katalogu k výstavě, tak i v anotaci na letáčcích nabízených k rozebrání. Leitmotivem trienále bylo téma „Život umělce“, které bylo propsáno nejen do hlavní přehlídky, ale i do doprovodné výstavy Obsese a částečně i dalšího, navazujícího projektu Salon L. Š.
Témata i otázky, které si kladl kurátor Václav Mílek za kurátorské duo spolu s Alešem Vrtalem, byly jasně stanovené, a to v kontextu současné situace na výtvarné scéně. Upozornění na nejasné finanční prostředky, životní situace, rozpolcenost a vnitřní tenze autorů. A však realizace byla zasazena do příliš neurčité instalace a galerijního prostředí s nejasnými závěry. Výstava předkládala celkem 47 umělců a umělkyň, kteří již ve Zlíně vystavovali v roce 2009 na Zlínském salonu mladých. Každý z nich byl zastoupen jedním dílem bez jakéhokoliv dalšího doplnění o jejich současné výtvarné tvorbě, zaměření či vývoji jejich práce. Díla samotná byla opatřena pouze základními údaji. K vidění byly primárně malby, videa a instalace nainstalované vedle sebe, po obvodu výstavní haly, jednoduše opatřeny číslem. Nejvýraznějším rozřazovacím prvkem byla technika a velikost obrazu. Návštěvníkovi tak nezbývalo než hledat další potřebné informace přímo na webových stránkách vystavených autorů, nikoliv v materiálech k výstavě.
Na Mílkovu otázku z kurátorského textu „Proč ze dvou nadějných a v počátcích vysoko hodnocených adeptek umění se jedna stala nejvystavovanější českou umělkyní a o druhé jsme již léta neslyšeli?“ návštěvník také nedostane hledanou odpověď. Důvod, proč se ptá konkrétně na umělkyně, a které 2 z 22 vystavujících umělkyň konkrétně myslel, se můžeme pouze domýšlet. Instalační nepořádek viditelně zanechaný pro příchozího návštěvníka je jen dalším důvodem k hledání odpovědí, jestli se jedná o krizi konceptu, financí či času.
